Question 1

Počítačovou hrou proti OCD

Accepted Answer

POČÍTAČOVOU HROU PROTI OCD
Rozhovor s autory mobilní herní aplikace určené lidem s nutkavými myšlenkami a chováním
																										
Foto: Pixelfield
Díky spolupráci firmy Pixelfield a Národního ústavu duševního zdraví vzniká hra na mobilní telefony, určená lidem s nutkavými myšlenkami a chováním. Čtenářům OCDNETu  se tento projekt pokusí neotřelým způsobem přiblížit Marek Háša a MUDr. Pavla Stopková, PhD, členové týmu, který hru vyvíjí. Ve vzájemném rozhovoru si oba pokaždé prohodili své role tazatele a odpovídajícího, abyste si mohli udělat o projektu co nejpřesnější představu jak z roviny herní tak čistě terapeutické.
Rozhovor s Markem Hášou
Na dotazy MUDr. Pavly Stopkové odpovídá Marek Háša, autor nápadu vývoje hry pro lidi s příznaky obsedantně kompulzivní poruchy:
Nové technologie v oblasti duševních potíží významně rozšiřují možnosti osvěty a dostupnosti léčby, přesto spojení hry na mobilní telefon a obsedantně kompulzivní poruchy může působit překvapivě. Co konkrétně vás přivedlo na nápad vytvořit hru, která bude obsahovat terapeutické principy pro obsese a kompulze?
Stejně jako další duševní poruchy, i OCD se často tabuizuje a povědomí o ní mezi širokou veřejností je velmi slabé, přitom se s ní do jisté míry potýká velká část populace. Formát mobilní hry je ideální pro oslovení skupin, ke kterým klasická osvěta nepromlouvá dostatečně efektivně, jako jsou například děti a teenageři. 
Chtěli jsme vytvořit hravý nástroj, který zábavným a snadno stravitelným způsobem zprostředkuje široké veřejnosti kontakt s různými subtypy OCD a skrze jejich vlastní herní zážitky jim vysvětlí, jak fungují. Lidem, kteří mají mírné nebo středně těžké příznaky OCD, by pak měla hra také pomoci je zmírnit díky principům kognitivně-behaviorální terapie zabudovaným v herních mechanikách. V mobilních hrách i KBT se pracuje s postupným progresem, učením a negativní i pozitivní motivací, tohle spojení proto bylo nasnadě.
Samotnou OCD jsme pak zvolili kvůli osobní zkušenosti. V mládí jsem si sám prošel obdobím s obsesemi a kompulzemi a na vlastní kůži poznal, jak nepříjemný je ten stav, kdy člověka něco takového trápí, ale sám tomu vůbec nerozumí a nemá ponětí, na koho se obrátit pro pomoc.
Má už vaše firma zkušenosti s aplikacemi nebo hrami určenými pro zdravotnictví?
Tenhle herní projekt pro nás byl první vlaštovkou, ale s kolegy z Pixelfieldu jsme se už pustili do dalších aktivit zaměřených na pečovatelské využití pod hlavičkou nového týmu Flying Kale. Společně jsme vytvořili aktivizační nástroj Kaleido, který přináší seniorům v domovech virtuální zážitky dělané jim přímo na míru pro udržení dobré psychické i fyzické kondici. A u těchto projektů se rozhodně nezastavíme. Už během letošního roku chceme přivést na svět další produkt v oblasti péče a rehabilitací. Tady totiž cítíme, že má naše práce opravdu velký smysl.
Jak hra nyní vypadá?
Projekt odstartoval loni v dubnu a do konce roku jsme zvládli vybrat námět a herní žánr, vytvořit design, vyvinout první verzi hry a sesbírat první zpětnou vazbu od pacientů Národního ústavu duševního zdraví. Nyní probíhá druhá fáze vývoje, na jejímž konci už budeme mít v ruce finální produkt &#8211; veřejně dostupnou hru pro Android i iOS odladěnou podle zpětné vazby od pacientů NÚDZ. Už teď si ale mohou naši interní testeři kupovat stroje, posilovat tým a vytvářet další receptury limonády &#8211; námětem hry je totiž limonádový tycoon.
Kdy bude hra spuštěna?
Spuštění plánujeme na první polovinu května a čtenáři OCD NETu se o něm určitě včas doví. Stejně jako široká veřejnost skrze naši doprovodnou mediální kampaň. 
Jak se mohou do testování hry zapojit čtenáři OCD NETu?
Hru sice spouštíme až v květnu a hlavní fáze testování začne v jeho druhé polovině, ale už teď srdečně zveme všechny zájemce o náš projekt k předběžné registraci skrze tento formulář. Některým z nich bychom mohli v případě zájmu umožnit přístup do testovací verze hry už teď, abychom získali více zpětné vazby pro finální úpravy. V květnu se pak spustí sběr dat, kdy budou účastníci studie hrát naši hru a k tomu nám dvakrát vyplní online dotazník. A věříme, že se u toho nejen pobaví, ale také si třeba hravým způsobem zmírní své obsese a kompulze.
Rozhovor s Pavlou Stopkovou
Ptá se Marek Háša, a na jeho dotazy odpovídá Pavla Stopková, lékařka 1. oddělení Národního ústavu duševního zdraví, kde se hra během svého vývoje již testuje:
Jak vnímáte obsedantně kompulzivní poruchu v kontextu jiných psychických potíží?
Obsedantně kompulzivní porucha je podle mě stále nedostatečně zodpovězenou výzvou moderní psychiatrie. Přes mnoho účinných léčebných postupů, od farmakoterapie přes kognitivně behaviorální terapii po neurochirurgické zákroky, je to stále ne zcela snadno léčitelná porucha. Dosud je v evropské psychiatrické klasifikaci řazena mezi úzkostné poruchy, které jsou vnímané jako méně závažné v porovnání s velkými duševního poruchami typu schizofrenie nebo bipolární poruchy. A přitom může být dopad rozvinuté a chronické obsedantně kompulzivní poruchy podobně závažný a ničivý jako u těchto „velkých“ duševních poruch. A ve společnosti se o ní málo ví a málo hovoří.
Proč jste se pustili do spolupráce s firmou Pixelfield?
Návrh vytvořit hru na mobilní telefon se zabudovanými expozicemi mě zaujal, protože nabízí způsob oslovení mladých lidí, kteří bojují ještě s poměrně mírnými příznaky, a za normálních okolností by léčbu a asi ani bližší informace nehledali. Pokud se o podstatě svých vtíravých myšlenek a nutkavého chování dozví brzy, mohou se s nimi snadněji naučit nakládat jinak, tak, aby jim neovlivňovaly a neničily život.
Zároveň se tato možnost spolupráce objevila ve chvíli, kdy jsme začali sbírat první výborné zkušenosti s expozicemi ve virtuální realitě v projektu, který v NUDZ vede tým Mgr. et Mgr. Ivety Fajnerové, PhD. Naši pacienti díky tomuto projektu exponují, tedy vystavují se svým nepříjemným spouštěčům, v takzvaném virtuálním domečku, a my vidíme, jak velké výhody a pokroky pro ně propojení kognitivně behaviorální terapie a nových technologií přináší.
Další důležitou okolností pro mě bylo velké nasazení a nadšení, s jakým Marek Háša projekt prezentoval, a dosavadní úspěšné projekty firmy Pixelfield.  
Jaké jsou ohlasy pacientů na vznikající hru?
Ohlas je velký. Pacienti, kteří hru zkoušejí, jsou nadšeni z toho, že se něco takového vyvíjí právě pro pacienty s obsedantně kompulzivní poruchou. Jsou vděční, že na jejich potíže někdo myslí. A také oceňují, že forma hry na mobilním telefonu jde přímo proti stigmatizaci jejich potíží, protože využívá přitažlivé moderní technologie.
Proč je podle vás spojení her a kognitivně-behaviorální terapie vhodné? 
Spojení her na mobilním telefonu a kognitivně behaviorální terapie vnímám jako vhodný nízkoprahový způsob edukace o charakteru obsesí a kompulzí i o tom, jaké přístupy pomáhají se s nimi účinně potýkat. Stáhnout hru a vyzkoušet ji je jednoduché a rychlé. Mnohem těžší je vyhledat a koupit příručku a pak se jí prokousávat. Hra také umožňuje dobré měření reakcí na zabudované podněty neboli spouštěče a podporu postupného učení smysluplnějších, zdravějších reakcí. A v kognitivně behaviorální terapii měříme rádi a co nejvíce, protože přesné informace jsou důležitým podkladem pro léčbu a hodnocení její účinnosti.
Ohledně OCD koluje mezi lidmi velké množství miskoncepcí a mýtů. Jaké jsou podle vás ty nejrozšířenější nebo nejvíce škodlivé?
Mnoho našich pacientů se obává, že jsou jediní, kdo se s nepříjemnými nutkavými myšlenkami nebo chováním potýkají. Často se za ně stydí, proto se je snaží skrývat, nemluví o nich, navenek se snaží předstírat, že v jejich mysli neexistují. Někteří lidé se zdráhají i vyhledat odbornou pomoc. Buď si neuvědomují, že jde vlastně o léčitelnou poruchu, nebo se obávají, že by jim psychiatr sdělil, že je s nimi něco hodně špatně, třeba že jsou blázni a patří do blázince. A to máme hned dva velké omyly – zaprvé je obsedantně kompulzivní porucha relativně častá nemoc, její celoživotní výskyt v populaci je 1-3 procenta. To znamená, že je zhruba dvakrát častější než například schizofrenie, o které se přitom mluví a píše více.  A zadruhé, obsedantně kompulzivní poruchu lze poměrně účinně léčit, a čím dříve se začne, tím lépe.
Neboli, pokud se Vás obsedantně kompulzivní příznaky týkají, nezoufejte, nejste v tom rozhodně sami. Jde o potíže, které jsou známé a které umíme léčit.
Jaké první kroky byste poradila člověku, který zrovna zjistil, že pocity a rituály, které jsou součástí jeho života už dlouho, jsou vlastně příznaky OCD? A budete doporučovat to stejné i hráčům této nové hry?
To, že vaše nutkavé myšlenky působí přesvědčivě, neznamená, že je musíte poslouchat a vykonávat všechny kompulze a rituály. Problémem nejsou vaše myšlenky jako takové, přestože mohou být mnohdy nepříjemné, trapné, nechutné nebo hrozivé. V dobré víře, že děláte to nejlepší, co lze, jste ale kvůli nim začali měnit svoje chování, ustupovat jim, dělat kvůli nim kompulze a rituály. Takové chování pak vaše potíže upevňuje, přestože to nemáte v úmyslu a nejste si toho zpočátku ani vědomi. A tady je šance, jak z takového bludného kruhu ven – protože svoje chování můžete měnit.
Naše hra vám v tom může pomoci. Někomu to bude stačit, a pro někoho to bude alespoň povzbuzení, že hledání pomoci nemusí být tak těžké, jak se obává.
Pokud vás projekt hry s tematikou OCD zaujal, srdečně vás zveme k účasti v testovací studii – zatím se stačí během minuty registrovat pod tímto odkazem. Každý participant nám velmi pomůže ve snaze přispět originálním způsobem k osvětě a detabuizaci OCD.

Question 2

Jak na mamuta aneb za vším hledej hormony

Accepted Answer

JAK NA MAMUTA ANEB ZA VŠÍM HLEDEJ HORMONY
																										
Foto: Stefan Keller z Pixabay 
Stres. Nevyhne se snad nikomu v naší civilizované společnosti a bylo by naivní si myslet, že najdeme osvědčený recept na to, aby stres odešel z našich životů a už se nikdy nevrátil. Všichni také víme, že na stres platí sice úsměvné, ale pravdivé rčení „hlavně klid a nohy v teple“. Udržet si klid a čistou hlavu bývá však těžké i pro zdravého člověka a o to náročnější to má jedinec trpící OCD, který má ve svém životě vypjatých situací víc než dost.
Jak stres vás poznamená na těleFyzický stav je pro zachování toho psychického velmi důležitý. Při stresu je do krve uvolňován hormon kortizol. Problém nastává, pokud se dostáváme do dlouhodobého stresu, kdy je kortizolu uvolňováno příliš a to má velmi nepříznivý vliv na naše zdraví. Prosím nezlobte se na naše tělo. Pracuje jen tak, jak je naprogramované už od dob lovců mamutů. Díky kortizolu máme energii, abychom byli připraveni utéct nebo bojovat. Je důležitý pro metabolismus tuků, přeměnu sacharidů na energii nebo třeba k udržení krevního tlaku. Naopak pravidelně vysoká hladina kortizolu způsobuje zvýšení krevního tlaku, zhoršení funkce štítné žlázy a snížení imunity. Zároveň se zvyšuje citlivost na inzulín a tím přibíráme nejen na váze, ale přibíráme také pro naše zdraví nebezpečný viscerální orgánový tuk uvnitř a v okolí tělních orgánů. Jistě nikoho nepřekvapí, že s tímto vším se zvyšuje i riziko infarktu a cukrovky. Bolí vás celé tělo a nejvíc záda a hlava? Produkce hormonu prolaktinu, který produkuje podvěsek mozkový, úzce souvisí s produkcí kortizolu a způsobuje zvýšenou citlivost na bolest. Máte nekontrolovatelné chutě a ze všeho nejraději byste si vzali něco sladkého nebo nedravého, abyste je zahnali? Nemůžete spát, a když se vyspíte, pořád se cítíte unavení? Jednou z příčin může být opět vysoká hladina kortizolu.
Jak vás stres poznamená na duši 
Vše souvisí se vším a mysleme na to, že i náš hormonální systém je provázaný. Máte víc chuť na čokoládu než na sex? I to je ve svém důsledku dílem kortizolu, protože jeho vysoká hladina zapříčiňuje snížení libida a pokles hormonu testosteronu. Cvičíte, jíte zdravě, a přesto nemůžete zhubnout? Na vině může být opět kortizol. Přibírání na váze by samo o sobě mohlo být pro mnohé důvodem ke špatné náladě, ale vysoká hladina kortizolu je mnohem nebezpečnější než občasné špatné nálady. Mezi jiným omezuje tvorbu dalšího důležitého hormonu, kterým je serotonin. Pokud máte nízkou hladinu serotoninu, vytrácí radost ze života, propadáme pocitům beznaděje a jako nezvaný host přichází deprese. Také na fyzickou bolest reagujeme mnohem citlivěji. V důsledku zvýšené hladiny kortizolu a adrenalinu zase dochází k nežádoucím stavům, jako je nervozita a pocity úzkosti až panické ataky. Nehledě k tomu, že dalším rizikem je chronická únava, která hrozí, když se nadledvinky, které jsou neustále nuceny produkovat kortizol, totálně vyčerpají. Jak vidíte, vše opravdu souvisí se vším a náš hormonální systém se musíme snažit udržovat v rovnováze.
My se zde zaměřujeme na stres, ale jsou i nemoci, na které naše tělo také reaguje nadměrným vyplavováním kortizolu. Pokud u sebe naleznete zmíněné příznaky, o kterých jsme zde psali, neváhejte požádat svého lékaře o krevní vyšetření. I když bohužel toto vyšetření zdravotní pojišťovny nehradí, je dobré vědět, zda vaše hormony pracují tak, jak by měly. Množství vylučovaného kortizolu je částečně dáno geneticky a také jeho hladina se během dne mění. Nejvyšší ji máme ráno a naopak nejnižší v noci, kdy tělo odpočívá. Kortizol není vylučován jenom při psychickém, ale i při fyzickém stresu, když tělo přetížíme například nadměrným cvičením. Pokud nejsme trénovaní atleti, měli bychom nechat naše tělo nechat odpočinout a zregenerovat.
Jak na mamuta
Jak už bylo řečeno, naše tělo se řídí pravěkými instinkty a všichni je máte, ať chceme nebo ne, hluboko „pod kůží“. Naše tělo je připraveno před nebezpečím utéct nebo bojovat. Lovci mamutů to jistě ocenili. Jak jsme na tom my? Bohužel člověk v naší civilizované době většinou neudělá nic a naše tělo upadá do stresu. Přitom krátkodobý a nárazový stres spolu s vyplavením kortizolu je pro nás užitečný stejně jako pro lovce mamutů. Dostáváme do těla energii, naše smysly se zostří, abychom byli schopni rychle reagovat. Jak tedy následně snížit hladinu kortizolu, abychom neupadli do dlouhodobého stresu? Nezbývá, než se vydat na mamuta. Tedy v přeneseném slova smyslu. Možností je více.
Rozhýbejte tělo a duše vám poděkuje
Na základě studií se ukázalo, že hladina kortizolu výrazně klesá pohybem a to v prvních 15 až 20 minutách, potom začíná opět stoupat. Po hodině jste tam, kde jste byli na začátku. Kratší, ale o to intenzivnější cvičení od 10 do 30 minut je pro odbourání stresu mnohem lepší. Zkusit můžete anaerobní intervalový trénink, při kterém se střídají fáze cvičení s vysokou a nízkou intenzitou. Anaerobní tréning se jeví lepší, protože když se pořádně zadýcháme, vpravíme do těla také více kyslíku pro regeneraci buněk a organismus se snadněji odkyselí. Můžete zkusit třeba Tabatu &#8211; intervalový trénink k posílení celého těla. Dnes už má více modifikací jako je malá a velká Tabata. Nejen že snížíte stres, ale navíc shodíte i nějaký ten kilogram a to rozhodně není k zahození. Pokud tohle cvičení není nic pro vás, choďte. Není lepší přirozenější pohyb, než chůze. Nalije vám novou energii do žil a navíc si nejen vyčistíte hlavu, ale také zlepšíte metabolismus a posílíte kardiovaskulární a imunitní systém. 
Je to tíha, ale bude vám lehčeji na duši
Kupodivu cvičení s těžkým závažím nebo také zvedání těžkých předmětů výrazně snižuje stres, protože má příznivý vliv opět na hormony – především testosteron, který je blokovaný zvýšenou hladinou kortizolu. Jeho nedostatek vede k podrážděnosti a změnám nálad. Samozřejmě jeho nedostatek má i jiné dopady, ale my se tady pánové zaměřujeme na stres. I když pánové se shodnou, že stresové situace s poklesem testosteronu mohou jistě přijítJ Mohlo by se zdát, že silová cvičení jsou určena převážně mužům, ale opak je pravdou. Ženy mají obecně 10x méně testosteronu než muži a jeho hladina věkem ještě klesá. Pro udržení psychické pohody a klidu domácího krbu silová cvičení doporučujeme i dámám.
Ale opět prosím, neprodlužujte dobu cvičení a myslete na to, že po určité době (viz výše) se hladina kortizolu zvyšuje a její hodnoty mohou být vyšší, než ve chvíli, kdy jste začali cvičit. Prosím opatrně! Především ženy by si měly vzhledem ke své konstituci dávat pozor na zvedání těžkých břemen. Rozhodně nezačínejte zvedat nic těžkého bez protažení celého těla. Při zvedání miřte tělem jen jedním směrem a nejprve se podívejte třeba na tato ilustrační videa, abyste neublížili své páteři:
video 1: Jak správně zvedat zátěž nejen při tréninku?
video 2: BOZP &#8211; Jak správně zvedat těžká břemena
Poloha mrtvoly
Tato pozice je v józe možná jednou z nejlehčích na provedení, zato jednou z nejtěžších na koncentraci. Základní pozice v józe zvládne při trochu cviku každý a na internetu najdete mnoho informací a videí, která jsou přímo zaměřená na odbourávání stresu. Například vyplazováním jazyka, které patří k jedné z jógových asán (Sinhásana &#8211; Lví grimasa), se velmi dobře zbavíte napětí. Můžete provádět při józe nebo prostě vyplázněte co nejvíce jazyk, vypulte oči a hned na sobě pocítíte, že stres ustupuje. Stejně dobře působí, když budete na plnou pusu zívat, protahovat se a zhluboka dýchat.   
Prostě to mačkejte a budete se cítit lépe
Je prokázáno, že svalové napětí a uvolnění velmi účinně zahání stres. Tuto tzv. progresivní relaxaci můžete provozovat i v práci. Svírejte pěsti nebo si kupte měkký míček do ruky, který můžete mačkat. Zatínejte a uvolňujte postupně svaly celého těla. Nezapomínejte zhluboka dýchat do břicha.
Jídlem proti stresu
Pokud například hladovíte, abyste zhubli, dostáváte vaše tělo do stresu. Přísnými dietami většinou nikdo na dlouho nezhubne. Teď už víte proč. Ano, jedním z faktorů je zase ten kortizol. Někomu se to snad může podařit, protože jak už také víme, množství vyplaveného kortizolu je dáno geneticky a u někoho je ho vyplavováno méně. Ale co zabírá u jednoho, nefunguje u druhého. Raději omezte sladké a do svého jídelníčku zařaďte potraviny bohaté na vitamíny a minerály. Pokud holdujete fast foodu a často konzumujete bílé pečivo, vaše tělo ani vaše mysl vám nepoděkují. Můžete také zkusit bezlepkovou stravu nebo se alespoň snažte jíst lepku méně. Probíhají studie, které se zabývají vlivem bezlepkové stravy na OCD a depresi. Můžete si přečíst v našem článku Lepek v hlavě. 
Také se zaměřte na dodání tělu vitamínů a mineráůy, které podporují tvorbu serotoninu – hormonu „dobré nálady“ &#8211; hořčík, vápník, B komplex a také vitamín D (ze sluníčka nebo doplněk stravy podávaný společně s olejem, ve kterém je rozpustný). Vitamín C má také velký vliv na snížení stresu a utlumení deprese. Je tolikrát zmiňovaný a skloňovaný ve všech pádech, že stačí jen zapátrat na internetu.
Pokud chcete eliminovat stres, bez vitamínu C se zkrátka neobejdete. Kuřákům doporučujeme jeho příjem zvýšit, protože nikotin jeho hladinu v těle výrazně snižuje.
Nebojte se tuků, tedy těch zdravých. Vlašské ořechy, lněné a konopné semínko, oleje (především lněný, řepkový a chia) nebo ryby jako losos, tuňák, makrela nebo sardinky obsahují omega-3 mastné kyseliny, které mírní záněty a vyživují mozek. Stejně jako vitamín B mají vliv na regeneraci nervové tkáně a tím přispívají nejen k dobré paměti, ale také předchází psychiatrickým chorobám a zmírňují deprese. Rádi bychom upozornili na pilotní studie ohledně pozitivních účinků omega-3 mastných kyselin, které ukazují možnou cestu v léčby Alzheimerovy choroby, perinatální deprese a studii u dětí, kde byla zaznamenána zdravější DNA ve spojení s vyššími hodnotami omega-3. Jsou omega-3 mastné kyseliny výživou pro mozek? Tři nové studie říkají &#8211; ANO, SZÚ (szu.cz)
Spánek a začarovaný kruh
Stres způsobuje poruchy spánku a nedostatečný spánek způsobuje stres. Ocitli jsme se snad v začarovaném kruhu? Vypadá to tak, ale pokud chceme stres snížit, musíme ten kruh rozlomit. V noci klesá hladina kortizolu, a i když Einsteinovi stačily 4 hodiny spánku, my ostatní smrtelníci potřebujeme napsat 7 až 9 hodin, abychom se cítili ráno svěží. Zkoušíte to, ale nemůžete usnout? V hlavě si přehráváte události celého dne, s kým jste se pohádali, co jste mohli udělat lépe, jak to v práci nebo v soukromém životě nevychází tak, jak byste si přáli, přemýšlíte o tom, co příští den musíte vyřídit, abyste všechno stihli. Musíme si přiznat, že vypjatých situací se v životě nezbavíte. Když jedny odejdou, přijdou zase jiné. Pravdou je, že abychom v dnešní civilizované době přežili a nebyly z nás uzlíčky neštěstí, musíme také zvýšit naši toleranci vůči stresu. Když jsme však po ránu nevyspalí a slyšíme kolem sebe dobře míněné rady typu „Tak si to tak neber,“ může nás to rozladit na celý den. Co tedy s tím? Zkuste chodit spát ve stejnou dobu, a když nebudete moci usnout, zase vstaňte a ještě chvíli něco dělejte, než se na druhý pokus zase uložíte ke spánku. Můžete zkusit napsat na papír vše, co jste, co vám leží na srdci a čeho máte plnou hlavu. Papír potom roztrhejte a vyhoďte. Tohle už si číst nikdy nebudete, ale když to předáte papíru, budete mít srdce o něco lehčí a mysl o trochu klidnější. Internet se přímo hemží typy na dobrý spánek od meduňkového čaje až po třeba vedení svého deníku. Že na to nemáte čas? Jen se nevymlouvejte, stejně v noci nemůžete spát. Bohužel čas opravdu nemáme na všechno. Čas máte jen na to, na co si ho uděláme. Záleží na našich prioritách a jednou z nich by mělo být naše zdraví.
Domácí mazlíček proti OCD?
Někdy je to těžké. Většina lidí při pořizování domácího mazlíčka zvažuje, jestli pro něj budou mít dostatečný prostor nebo jestli budou mít vůbec čas se mu věnovat. Člověk trpící OCD to má ještě složitější. Výborným antistresorem jsou kočky, ale záleží na tom, jakým typem OCD trpíte. Pokud se váš domácí mazlíček může volně pohybovat po bytě nebo po domě a dostane se třeba do vaší „špinavé zóny“, už rozhodně přestává být antistresorem. Zapátrejte a zkuste něco nenáročného, nejlépe něco, co můžete mít v akváriu nebo v ohrádce. Třeba želvičku nebo akvarijní rybičky. Že se s rybičkami nepomazlíte? Můžete si třeba pořídit malé chundelaté zvířátko, roztomilého křečíka džungarského. Při koupi vždy myslete na to, že i zvířata zažívají stres, dokonce i rybičky. Nikdo nechce skončit odložený ve zvířecím útulku. Pokud stále váháte, pořiďte si radši plyšáka. Jako domácí mazlíček sice neobstojí, ale proti stresu je výborný. Když se s ním pomazlíte, tak zastane medvědí práci, a pokud nebudete chtít, nikdo nemusí vědět, že máte doma růžového jednorožce.  
Terapie zvukem a tancem
Poslouchejte vám příjemnou hudbu. Že vás nebaví hudba relaxační a meditační? Nevadí. Ostatně valná část z toho, co je na trhu, je relaxační hudbou jenom podle názvu. Tóny sice znějí rádoby relaxačně a dokonce vám k tomu zurčí ve smyčce potůček, ale u téhle hudby se zrelaxujete pramálo. Raději sáhněte po nahrávkách ambientních skladatelů a najděte si, co vám vyhovuje a přináší pocit klidu. Zvuk dělá s naším tělem a duší divy. Můžete zkusit tibetské mísy či poslouchání zvuků přírody, například šumění deště, burácení vodopádu nebo zpěv keporkaků. V povědomí lidí už je také rozšířená metoda terapie zvukem. Stále platí, že ticho léčí, ale každý zvuk, který vám udělá dobře na duši, je ve své podstatě terapií. Tančete! Poslouchání hudby a zapojením celého těla do rytmu se vracíme ke své přirozenosti, kde pro stres není místo. 
Všechny slzy léčí, ale ty od smíchu máme nejraději
Ten, kdo má v sobě stín, často vyhledává světlo, aby se dostal zpět do rovnováhy. Pusťte si v televizi komedii, která vám zvedne náladu. Může být tak bláznivá, že se budete smát od ucha k uchu a když uroníte nějakou slzu, tím lépe. Smích uvolňuje a zahání chmury.
Vybarvěte si antistresové omalovánky nebo mandalu
Můžete vybarvovat se svými dětmi, ale existuje už mnoho omalovánek i pro dospělé. Zdá se vám to dětinské nebo jenom dobrý marketingový tah? Zkuste to. I když si myslíte, že zrovna tohle vás vůbec bavit nebude, možná budete mile překvapeni.
Hluboké dýchání do břicha pomůže odkyselení organismu a zmírnění stresu. Dopřejte si masáž, choďte do přírody, relaxujte, meditujte. Že jste zkoušeli meditaci a vždy při ní usnete? Nic si z toho nedělejte, to se začátečníkům stává často. Takový meditační spánek je zrovna tak osvěžující pro tělo i mysl. Proč se z toho tedy trápit? Ještě by se vám zvedla hladina kortizolu.
Odborná pomoc
Pokud nic nezabírá, nebojte se obrátit se na odborníky. Ani v tomto případě se nemáte za co stydět. Byli byste překvapeni, kolik, ale třeba i jak známí či slavní lidé, museli k takovémuto kroku, právě v důsledku stresové zátěže přistoupit. Pochopitelně, ale tak jako ve všech medicínských oblastech, si počínejte co nejprozíravěji. A před zkratkovitým řešením své situace psychofarmaky z domácí lékárny či na doporučení laického okolí, skutečně vždy nejprve upřednostněte zkušeného terapeuta nebo psychologa, který vás přesvědčí o své přirozené empatii a profesních schopnostech. Život někdy opravdu není peříčko, ale pokud uděláte první krok, jste na dobré cestě dostihnout svého mamuta. A to stojí za to!
text: Romana Kršňáková
Použitá literatura a zdroje: Petr Novák, Jak pálit a neukládat (2016)

Question 3

Lepek v hlavě

Accepted Answer

PŘÍPADOVÁ STUDIE BEZLEPKOVÉ LÉČBY OCD
																														
LEPEK V HLAVĚ
První případová studie bezlepkové léčby OCD
Může bezlepková strava vyléčit obsedantně kompulzivní poruchu? Na toto téma se již nějaký čas vede řada diskusí. Zatím, ale bohužel, jen těch internetových. Jejich účastníci se nicméně svěřují se svými zkušenostmi, které obecně vypovídají o tom, že tato úvaha nemusí být tak zcela od věci. A to nejenom v souvislosti s OCD, ale i s dalšími psychickými handicapy jako jsou třeba deprese či úzkostné poruchy.
Do těchto debat  nezasahují, nebo alespoň nijak zásadně, pouze domácí odborníci. Důvod je prostý. Dosud neexistuje relevantní výzkumná studie, která by tuto hypotézu standardním lékařským procesem potvrdila nebo vyvrátila. A léčit či následně své zkušenosti publikovat pouze jen na základě domněnek či dílčích experimentů a zkušeností bez odpovídajícího vzorku případů, si profesionálové dovolit nemohou. Nejinak je tomu ale i v zahraničí. Ani zde nebyl z hlediska praktické západní medicíny realizován projekt, jehož záměrným motivem by byl předpoklad, že by náš psychosomatický stav mohl ovlivňovat lepek.
Přesto vám ale jeden takový výzkum zprostředkovat můžeme. Jeho poznatky vychází z takzvané integrativní medicíny, jejímž cílem je zkoumat, zda kromě ověřených lékařských postupů, nemohou existovat ještě další možnosti, jichž západní medicína nevyužívá anebo ne zcela dostatečně, ale z nichž by pacienti přesto mohli mít užitek. Třebaže určitá část domácí akademické obce tento směr často bagatelizuje, v zahraničí, zejména v zámoří, si naopak vysloužil v mnoha oblastech zdravotní péče trvalé opodstatnění. Je to zejména díky schopnosti sebereflexe a důkaznosti, na jejichž základě jsou dnes integrativní či spíše holističtí lékaři a terapeuti schopni nejenom prokázat efekt své léčby, ale ve srovnání se svými vyloženě alternativními předchůdci také objektivně posoudit, že některé jejich principy, metody či přípravky naopak nefungují. Velmi dobře popsanou charakteristiku integrativní medicíny proto v současnosti naleznete dokonce i na stránkách České onkologické společnosti České lékařské společnosti J. E. Purkyně zde.
A jsou to přesně čtyři roky, kdy z ordinace zámořských holistických lékařů vyšel i vůbec první odborně zpracovaný popis možné souvislosti OCD s citlivostí na lepek. V podobě oficiální studie na toto téma je publikoval titul Global Advances in Health and Medicine zaměřený na globální pokroky ve zdravotnictví a medicíně.
DĚTSKÝ PACIENT
Holističtí lékaři si přitom paradoxně nekladli zpočátku žádné větší ambice. O důkazy, které by naznačovali, že kromě trávicího traktu může citlivost na lepek zahrnovat rovněž psychiatrická či neurologická onemocnění, se začali zajímat na základě vnějšího podnětu. Přesněji ve chvíli, kdy se na ně obrátila matka sedmiletého chlapce postiženého výrazně rozvinutou formou OCD.
V dětské populaci má obsedantně-kompulzivní porucha výskyt okolo 1 – 2 procent. Standardní přístupy k léčbě jsou podobné jako u dospělých. Kognitivně behaviorální terapie nebo medikace zvyšující dostupné množství serotoninu, případně obojí. Za medikace v podobě tzv. selektivních inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu, však až 50 procent pacientů nedosahuje za této léčby výraznějších pokroků.
Malý pacient představoval tedy typický případ pro integrativní medicínu. Ani jeho předcházející dlouhodobé léčení standardními postupy totiž nevedlo k uspokojivým výsledkům. Konkrétně se jednalo o dvouletou primární léčbu ze strany ošetřujícího lékaře, psychologů a dalších terapeutů. Cílem praktických lékařů je často zvolit konkrétní či jednoznačnou léčbu či medikaci. Integrativní medicína naopak používá více léčebných metod, neboť vychází z teorie, že za chronickými problémy se může skrývat více, než jeden faktor. Za daných okolností se tedy jevila poslední variantou, jak dítěti pomoci.
CITLIVOST NA LEPEK
V posledních letech se citlivost na lepek objevila jako odlišná porucha od celiakie. Zatímco celiakie se vyskytuje u přibližně 1 procenta běžné populace, citlivost na lepek je šestinásobně vyšší. Celiakie je dnes již dobře známé a popsané onemocnění zahrnující imunitní reakci na lepek v podobě proteinu přijímaném z obilovin jako jsou pšenice, ječmen nebo žito. Nejčastěji se projevuje zánětlivou reakcí v tenkém střevě jako doživotní autoimunitní onemocnění, kdy lepek lidské střevo soustavně poškozuje a způsobuje tak jeho neschopnost vstřebávat pro tělo nezbytně důležité živiny.
Citlivost na lepek se vyznačuje projevy, které jsou podobné celiakii a také alergii na lepek, s níž se citlivost na lepek v obecném názvosloví někdy zaměňuje, což dezorientuje i samotné postižené. Neboť zatímco podobně jako celiakii, také alergii na lepek lze odborně diagnostikovat, v případě citlivosti na lepek nemusí vyšetření žádnou z výše uvedených diagnostik potvrdit. Na problém s lepkem však lze usuzovat z nápadně spřízněných a zatěžujících projevů, jako jsou průjem, bolesti břicha, vyrážky či chronická únava. Lidé s citlivostí na lepek si jej proto mohou dokonce občas dopřát i bez střevních následků, nebo podobně jako ostatní dvě skupiny jeho negativní projevy zcela eliminovat bezlepkovou dietou.
Jak ale naproti tomu trefně uvádí na stránkách „bezlepek.cz“: Citlivost na lepek se nejčastěji projevuje podobně jako celiakie, vyšetření však na tuto nemoc neukazují. Mnoho pacientů trpících „neceliakální citlivostí na lepek“ tak preventivně drží bezlepkovou dietu, přestože někteří lékaři jejich obtíže znovu více či méně podceňují. Tato fakta je určitě dobré si pamatovat i proto, abyste pochopili, proč vám z lepku může být zle jak po stránce fyzické tak psychické, aniž byste si ale tuto příčinu uvědomovali.

DIAGNÓZA
Nepřetržité konflikty se svými vrstevníky, výbušné chování. Strach, závislost, silná a úzkostná separace. Tak popsala matka projevy svého syna, který je vykazoval již od svého nejútlejšího dětství. Třebaže psycholog vyhodnotil jeho stav jako normální, dítě bylo stále podrážděnější. Když bylo dítěti pět let, jeho učitel u něho navíc rozpoznal obsedantní myšlenky v podobě nutkavého mytí rukou v obavách před choroboplodnými zárodky. Postupně projevoval až patologický strach z vlastních výkalů a do prostoru toalety či koupelny byl ochoten vstoupit jen zcela vysvlečený. Podobně vyjadřoval iracionální obavy z otravy olovem a na tom základě se u něho rozvinula silná fobie vůči psacím potřebám až do té míry, že nebyl schopen sedět u stolu, kde se tyto předměty vyskytovaly. Rovněž si odmítal hrát s ostatními dětmi, neboť se bál, že by jim pro změnu mohl ublížit. Při respiračních onemocnění propadal panice, že přestane dýchat a propadal silnému ohrožení ze smrti. Chlapec byl převezen k dětskému psychologovi, který mu diagnostikoval OCD a úzkostnou poruchu. Současně započal s kognitivně behaviorální terapií zahrnující terapii hrou, expoziční terapii a další cílenou terapii, čehož výsledkem bylo jen dílčí zlepšení pacientova stavu.
Odborná terapie však už neměla prakticky žádný vliv na nervozitu, smutek, depresi, podrážděnost, úzkost a potíže se soustředěním. Pacientovi byla navíc diagnostikována prostorová apraxie, kdy člověk není schopen orientace v případě vlastních motorických funkcí. To mělo za následek například narážení do jiných dětí, a to také urychlovalo další konflikty. Od věku jednoho roku, kdy začal jíst pevnou stravu, jej navíc sužovala svědivá vyrážka za oběma lokty i koleny. V létě byl její průběh ještě horší a to i navzdory léčbě za podpory speciálních koupelí či krémů včetně steroidních i na atopický ekzém. V rámci původní anamnézy byla pak zjištěna i chronická ušní infekce začínající již ve věku 3 měsíců, a střevní kolitida vyvolaná zřejmě nevhodnou léčbou antibiotiky.
STAV
Lékaři proto následně přistoupili ke shrnutí posledních zbylých aspektů, na jejichž základě by se pokusili stanovit další terapii:
Léky: 
Žádné. S ohledem na opakující se ekzémy a kolitidu způsobenou léčbou sérové nemoci (stav, kdy organismus reaguje obrannou imunitní reakcí na některé podané sloučeniny) si matka pacienta již nepřála žádnou další medikaci.
Jiné terapie:
Terapie na zmírnění důsledků prostorové apraxie.
Potravinové doplňky:
Multivitamin, Omega 3 mastné kyseliny, doplňky rybího oleje
Alergie:
Penicilin (vyrážka), cefalosporin (vyrážka).
Rodinná anamnéza:
Melanom (matka), úzkostná porucha (teta z otcovy strany).

NOVÉ VYŠETŘENÍ
Úzkostně vypadající chlapec ve věku sedmi let vyšetřován za přítomnosti své matky. Bez vlivu na svůj zdravotní stav nenavazoval žádný větší oční kontakt s vyšetřujícím lékařem. Nevykazoval však ani žádné psychotické příznaky a nebyly u něho zaznamenány žádné neobvyklé myšlenkové pochody. Na podkolenní jamce, loktech a hrudi byl pouze zjištěn nález vyrážky v podobě zarudnutí.
Testování:
Proběhlo formou tzv. testování autonomní odezvy (ART &#8211; Autonomic Response Testing), která v praxi představuje techniku hodnocení biofeedbacku využívanou k určení poruch na úrovni autonomního nervového systému. Ten je zodpovědný za všechny automatické funkce lidského těla, jako je srdeční rytmus, dýchání, trávení nebo léčení. Testování ART je nicméně považováno za metodu alternativní, avšak v tomto případě bylo využito rovněž pro pozorování nakolik je možné jeho prostřednictvím odhalit právě citlivost na lepek, jehož detekování je i čistě klinickým způsobem často problematické.
Výsledky skutečně potvrdily citlivost na pšenici, ječmen i žito. Test vykázal navíc pozitivitu olova, rtuti a entamoeby – střevního parazita. Sami terapeuti si jak na počátku, tak i na konci testováni byli dobře vědomi, že dosud neexistují žádné publikované studie, které by dokázaly objektivně zhodnotit spolehlivost a platnost výsledků ART. Pozitivní nález nicméně chlapcovu rodinu motivoval k přijetí bezlepkového diety včetně používání bezlepkových produktů osobní hygieny.
 
LÉČBA
V průběhu 5 návštěv během období 5 měsíců byl pacient léčen následujícím způsobem:

Bezlepková strava a vyhýbání se a nahrazení výrobků osobní hygieny obsahujícím lepek, jako jsou mýdla, šampony, zubní pasty a vlasové výrobky, bezlepkovými kosmetickými produkty
Nízkoúrovňová laserová akupunktura ucha pomocí 904 nm fyziolaseru nastaveného na 150 mW pro 15sekundové pulzy s použitím různých frekvencí tzv. Nogierovy moderní aurikulopunktury. Tato metoda vychází z aurikuloterapie, která patří do rámce metod, předpokládajících existenci tzv. mikrosystémů. Podle této představy se na povrch ušního boltce promítá ve zmenšeném měřítku lidské tělo, nejčastěji v podobě, jakou zaujímá lidský plod v děloze (homunculus). Na ušním boltci tak vzniká mapa jednotlivých orgánových systémů, na které se aurikuloterapie snaží působit na více než 100 bodech. Ani účinnost této metody, stejně jako mapování uší nicméně není podloženo lékařskými nebo vědeckými důkazy.
Laserová terapie na nízké úrovni ( LLLT ) s použitím laserového pera 532 nm a 5 milliwattů ke snížení citlivosti nebo množství těžkých kovů. Laserová terapie na nízké úrovni (LLLT ) je forma léčby, o níž se tvrdí, že zmírňuje bolest nebo stimuluje a zlepšuje funkci buněk.
Iontové koupele nohou během návštěvy v ordinaci za účelem snížení celkové zátěže organismu těžkými kovy.
Chelatační terapie s nízkou dávkou s použitím DMPS 100 mg dvakrát týdně; a mikroproudová terapie za účelem léčby infekce střevním parazitem (Chelatační léčba je nezbytnou součástí terapie pro pacienty, kteří vykazují ohrožení železem přetíženého organismu).

VÝSLEDKY LÉČBY
1 měsíc od návštěvy
Matka pacienta uvedla, že příznaky a úzkost OCD u pacienta se od předchozí návštěvy zlepšily o 40 %. Všimla si, že její dítě je v sociálních situacích méně úzkostlivé a uvolněnější a vlastní stolice už u něho nevyvolává panické ataky. Rovněž uvedla, že jeho ekzém se zlepšil o 90 %, což bylo větší zlepšení než u jakékoli jiné předcházející léčby. Připustila, že zatímco většinu stravy jejího syna tvořila bezlepková, v některých případech lepek přijal. Pacient v té době ještě nepoužíval žádné bezlepkové kosmetické výrobky. Jeho matka ovšem nebyla schopna určit žádné rozdíly v OCD a symptomech úzkosti v den nebo po příjmu lepku.
2 měsíce od první návštěvy:
Matka pacienta uvedla, že příznaky OCD jejího syna se od poslední návštěvy zlepšily o 75 % a jeho úzkost se zlepšila o 85 %. Uvedla, že během dne měl obvykle více energie. Jeho ekzém se zlepšil stoprocentně. V té době jedl pacient už výhradně bezlepkové jídlo a používal bezlepkové produkty osobní hygieny.
3 měsíce od počáteční návštěvy:
Matka pacienta uvedla, že OCD jejího syna se zlepšila o 80% a jeho úzkost se celkově zlepšila o 90%. Měl více energie. Stále však měl potíže se čtením a soustředěním se na slova.
4,5 měsíce od počáteční návštěvy:
Matka pacienta uvedla, že OCD a příznaky úzkosti jejího syna byly o 99 % lepší. Už neměl problém zůstat sám v místnosti. Opakované nutkavé chování, jako mytí rukou a hygiena rukou, bylo vyřešeno. Už nevykazoval žádný strach ze svých výkalů a mohl jít na záchod, aniž by si svlékl všechno oblečení. Pacient byl 100% bez ekzému.
6,5 měsíce od první návštěvy
Matka pacienta uvedla, že se jejímu synovi od zahájení léčby integrativní medicínou daří výrazně lépe. Hlásila ale i případ relapsu příznaků podráždění a úzkosti, zhruba den poté, co snědl jídlo kontaminované potravinami obsahujícími lepek od jiného člena rodiny. Obecně však jeho stav popisovala jako mnohem méně stresující. Nepřeháněl už starost o své zdraví, ani se nezabýval myšlenkami na to, že by mohl zemřít. Rovněž se přestal obávat kontaminace z okolí domácího i venkovního odpadu jako byly koše a popelnice nebo choroboplodných zárodků. Při návštěvě toalety již nemusel odkládat oděv. Společensky i sociálně si byl výrazně jistější a dokázal i najít si přátele. Objevil se však nový handicap, kterým se stala tzv. palilalia &#8211; jazyková porucha charakterizovaná nedobrovolným opakováním slabik, slov, nebo frází. Jakkoliv tedy pacient zaznamenal až dramatická zlepšení, stále potřeboval průběžnou léčbu.
 9,5 měsíce od první návštěvy (Telefonický rozhovor s matkou pacienta)
Matka pacienta byla velmi spokojena se zlepšením symptomů, sociálně i akademicky. Palilalia se rovněž vyřešila. Zatímco pacient selhal ve vstupním testu do mateřské školy, nyní ve druhém ročníku základní školy skóroval ve standardizovaném testování na mnohem vyšší úroveň, než byla vyžadována. I nadále dodržoval přísnou bezlepkovou dietu a vyhýbal se výrobkům osobní hygieny obsahujícím lepek.
1 rok od první návštěvy:
Matka pacienta uvedla, že její syn neměl žádné opakující se ani nové příznaky. Hlásila dodržování bezlepkového režimu. Když došlo k neúmyslné expozici lepku od členů rodiny, pacient sice prokázal určité obsesivní příznaky, ale ty se podařilo rychle vyřešit. V době neúmyslné či náhodně synovy expozice lepku, matka občas využívala zařízení pro domácí laseroterapii (LLLT). V této době nebyl její syn již v žádné individuální ani skupinové terapii a neužíval žádné léky. Zlepšení potvrdil i jeho psycholog, rovněž se vyřešila prostorová apraxie, která už rovněž nevyžadovala terapii. Matka upozornila také na skutečnost, že apraxie se výrazně zlepšila současně se zlepšením OCD.
Náklady na léčbu
Matka pacienta uhradila veškeré náklady na léčbu, protože žádné z ošetření nebylo kryto jejím pojištěním. Celkové náklady na léčbu byly nižší než 1 000 $
ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ PŘÍPADU
Verdikt, k němuž chlapcovi holističtí terapeuti dospěli, zněl následovně: Sedmiletý chlapec s těžkou formou OCD, který pozoruhodně dobře reagoval na integrativní a relativně levný přístup zahrnující bezlepkovou dietu. Zprávy korelovaly citlivost na neceliakální lepek s psychiatrickými stavy jako je schizofrenie, deprese, mánie a úzkost.
Případová studie se tedy stala první, která přinejmenším samotným terapeutům poskytla dosud nejlepší odezvu a čistě terapeutickou odpověď v souvislosti s efektem bezlepkové diety u pacienta s OCD trpícího neceliakální citlivostí na lepek.
Na základě našich klinických zkušeností se domníváme, že léčba problému s lepkem byla skutečně dominantním faktorem úspěšného výsledku. Tomu nasvědčují i ta pozorování, kdy opětovné či náhodné přijetí lepku vedlo znovu k  obsesivním symptomům. Jistě lze namítnou, že za ústupem příznaků bychom mohli vidět například placebo efekt nebo spontánní remisi. V takovémto případě je však třeba upozornit na chlapcův nejenom dřívější velmi vážný stav, ale i výrazně dlouhodobou standardní léčbu, během které k žádnému zlepšení nedošlo,“ doplňují terapeuti ve své zprávě.
Jak současně uvedli, největší omezení jejich studie proto spočívá v tom, že jejich zprávu lze považovat za první a tím v době jejího publikování do té chvíle jedinou. K  uveřejnění této případové situace navíc výrazně přispěla i matka sedmiletého pacienta svým písemným souhlasem.

Text je zpracován na základě původních podkladů případové studie a doplněn o vysvětlující informace a termíny jednotlivých položek terapeutických procedur
Autoři studie: Danielle Chung Couture, MD, Myung Kyu Chung, MD, Phillip Shinnick, PhD, MPA, LAc, Jonathan Curzon, DC, DIBCN, Mark J. McClure, DDS, FAGD, IMD-D, and Patrick J. LaRiccia, MD, MSCE
Autor textu: Ivan Šiler
Foto: Cdd20, Congerdesign (Pixabay) / Koláž: JL

Question 4

Partner s OCD

Accepted Answer

PARTNER S OCD
																										
Foto: Pana Kutlumpasis / Pixabay
Když jsem svého současného partnera potkala, nic nenaznačovalo tomu, že by mohl mít nějaký psychický problém. Ba právě naopak. Inteligentní, sociální, snad trochu přecitlivělý, hloubavý a přitom pohodář s velkým smyslem pro humor. Možná byl trochu zvláštní, trochu záhadný, trochu víc osobitý. Komu se ale na počátku nezdá milovaný člověk zajímavý a jiný než ostatní? Tak je to přeci v pořádku. V pořádku to ale nebylo. 
Když jsme se začali víc sbližovat, šel partner s pravdou ven. Chtěl, abych věděla, co ho trápí dřív, než si k němu udělám hlubší vztah. Muselo to pro něj být náročné, protože nevěděl, jak zareaguji. Ale jak bych měla reagovat? Vždyť o téhle psychické nemoci jsem nevěděla zhola nic. To zvládneme, řekla jsem mu tenkrát před deseti lety, aniž bych si v důsledku uvědomovala, co to všechno obnáší. Když jsme ještě nebydleli spolu, partner místo na odpolední procházku dorazil s omluvou v deset hodin večer. Od oběda stál pod sprchou a myl si vlasy, potom ruce, potom zase vlasy… Podle mě nejhorší věc, kterou můžete člověku s OCD poskytnout je lítost. Dejte mu porozumění, lásku, buďte trpěliví, ale o politování vám nikdo nestojí. Tito lidé jsou totiž sami nezřídka zmítáni mezi agresí a sebelítostí, takže je na místě vyvarovat se, abyste takový stav ještě přiživovali. Často jsem k tomu měla nakročeno, ale přítel mě vždy zarazil. Nikdy ho nesmím litovat, musím si říct, co potřebuji, i když vím, že s tím bude mít problém.  Musím být tvrdá, ale nejvíc na sebe. Někdy ho prostě jenom pevně obejmu. Oba víme, že slova jsou zbytečná.
Já jsem spíš člověk, který se někdy označuje jako extrovertní introvert. Mám ráda společnost, kde se dobře bavím, ale nejraději mám své místo na gauči, kde vymýšlím a píši své příběhy. Prostě jsem takový gaučák, kdežto partner potřebuje společnost. Je sova, nejlépe se mu pracuje v noci a dlouho spí. Já jsem skřivan a nejlepší myšlenky pro psaní mě napadají po probuzení a hned bych na nich chtěla začít pracovat. Tak jako v každém vztahu, aby fungoval, se sobě musíme částečně přizpůsobit. To už nemá nic společného s obsesí. Neděláme to ale proto, že ve vztahu se kompromisy dělat zkrátka musí, ale proto, že chceme, aby tomu druhému bylo dobře. Potom je vám dobře taky a ani se nemusíte tolik přemáhat. Zní to až neuvěřitelně pateticky, ale když máte právě tenhle pocit, jste přesně s tím, s kým máte být. Musíte ale rozlišovat, kdy nastoupí obsese a ani já někdy nedokáži být tak důsledná, i když se o to snažím. Pokud jste s člověkem, který trpí OCD a otevře se vám, i vy musíte být otevření a upřímní. Žádné hry. Snad proto se mi náš vztah zdá tak opravdový.
Horší to bylo s rodiči. Když jsem jim to řekla, měli spoustu strachů. Jestli to není blázen, jestli mi neublíží, jestli nejsem nešťastná a jak se vůbec dá s takovým člověkem žít? Samozřejmě jim občas něco zatajím, jako třeba, že jsem ve vzteku rozmlátila klávesnici, rozdupala zatraceně drahé sluneční brýle a někdy v sobě mám tolik vnitřní agrese, že kdyby mně někdo chtěl opravdu ublížit, tak by si měl dát pozor, protože bych ho mohla na místě zardousit. To pochopitelně hodně nadsazuji. Někdy je toho zkrátka hodně a někdy víc než hodně. Hlavně když se v bytě objeví „špinavé“ zóny, které může umýt jenom partner, musíte se jim bravurně vyhýbat a časem na ně sedá prach. To si potom musíte do zásoby připravit několik počítačových klávesnic, abyste si je mohli hned vyměnit a měli na čem psát. Je tady ale mnohem víc, co mi náš vztah dává, než co mi bere. Vzájemně se podporujeme a motivujeme.
Partnera stálo překonávání obsese velké úsilí, čas, energii i peníze. A právě toto úsilí mu často přinášelo zároveň i velké frustrace. Třeba když poctivě chodil a naslouchal své terapeutce, která ho v jeho tehdejší situaci stála opravdu hodně peněz, ale výsledky nebyly prakticky žádné. Přestože mu byla doporučena zavedeným psychoterapeutem, posléze zjistil, že ve skutečnosti neměla prakticky žádné povědomí a tím velmi pravděpodobně ani aprobaci pro léčbu kognitivně behaviorální terapií, která teď patří mezi jedny z nejúčinnějších nástrojů v eliminaci obsesí. To mu však na začátku nesdělila, natož aby ho s KBT třeba jen obecně seznámila. V jisté době to nebyl ostatně u řady terapeutů nijak výjimečný přístup, ale mohu potvrdit, že tahle doba se už taky změnila. Můj partner se ale nevzdával. I když ke skupinové terapii cítil zpočátku averzi, nakonec se rozhodl podstoupit sedmitýdenní stacionář, kde se pod vedením několika terapeutů pracovalo ve skupině. Právě tady se mu díky vyškolenému týmu skutečných profesionálů a zpětné vazbě ve skupině podařilo udělat první smysluplné pokroky. Dostal tam hlavně nástroje, jak překonat paralyzující stránky obsese a po skončení semináře s nimi musel začít pracovat. Od té doby samozřejmě uběhla už nějaká řádka let. Dnes si už ruce myje normálně a zbývá mu pochopit a tím i překročit ještě několik posledních aspektů, které tak, jak to u obsesí bývá, se projeví třeba při nějaké výrazné stresové zátěži. Sám přitom tvrdí, že největší zásluhu na jeho současném stavu mám já, protože vedle mě našel o poznání jiné zázemí a pochopení, než to bylo v prostředí, ve kterém si obsesi vypěstoval v průběhu dospívání. Na druhou stranu to nikdy nevzdával a to byl taky důvod, proč jsem to ani já s ním nevzdala. Co bylo pro náš velmi důležité, nikdy neudělal nic, v důsledku čehož bych nabyla dojmu, že moji důvěru zneužívá. Přes některé opravdu náročné situace a jeho čas od času někdy až sebelítostivý sebezpyt, jsme se museli  přenést za zatnutím zubů oba. Nicméně občasné zoufalství je skutečně jedním z nejvíce deprimujících projevů OCD. Jedenáct let partnerství je však asi dostatečně konkrétním příkladem, zdali je vztah s někým, kdo je postižen OCD, odsouzen už od počátku k záhubě anebo může fungovat. 
Partnera vzali nakonec na milost i moji rodiče. Sice by někdy možná vedle mě viděli raději někoho jiného, ale máma mi řekla, že nejdůležitější pro ně je, že jsem šťastná. Není to procházka růžovou zahradou, ale přinejmenším tohle mohu svým rodičům s čistým svědomím potvrdit.
Na přání autorky neuvádíme její jméno

Question 5

OCD a koronavirus II - jak odolat stresu

Accepted Answer

OCD A KORONAVIRUS II &#8211; JAK ODOLAT STRESU
																														
Foto: Stefan Keller / Pixabay
Mytí rukou a nácvik sociálního distancování jsou praktické způsoby, jak se v období koronavirové nákazy starat o své fyzické zdraví. Pro klienty s OCD však tato situace vyžaduje, aby se vlastním přičiněním dokázali postarat především o svoji duševní hygienu. Nabízíme vám několik nástrojů, jak si v tomto ohledu pomoci, pokud patříte k těm, jimž onemocnění Covidem-19 přineslo další dávku stresu a nepohodlí.
V první řadě si znovu uvědomte, že neexistuje žádný skutečný rizikový faktor, pro který byste měli stupňovat své očistné rituály. Zavedená opatření jsou už sama o sobě vyhodnocena jako maximální a žádná další teoretická ani praktická nadstavba neexistuje. Vaším nejdůležitějším úkolem je proto zůstat v klidu. Pokusit se přemoci svoji tenzi a podpořit svoji situaci tentokrát ryze praktickým počínáním. Místo neustálého vyhledávání nových spekulací na sociálních sítích nebo nepřetržitého sledování televizních zpráv, čerpejte informace z konstantních důvěryhodných zdrojů, které můžete průběžně kontrolovat &#8211; jejich informační povahu a zejména způsob zpracování a nakládání s těmito informacemi.
Pokud se vám podaří zůstat v klidu nebo si alespoň zachovat jistou dávku uvážlivosti, výrazně tím navíc prospějete i svým blízkým. Koronavirový stres totiž prožívají všichni – ať již s OCD či bez. Každý jednotlivec proto může svým chováním sociální vztahy kolem sebe stejně tak utužit jako poškodit. Jste-li rodič nebo partner, myslete na to, že vaše okolí vás bedlivě sleduje jako svůj vzor nebo přirozenou autoritu, i když to nemusí dávat najevo. Zamyslete se proto nad pozitivními aspekty a příklady, které můžete nabídnout. Jako dospívající zkuste respektovat nastavená pravidla nebo přijděte s vlastním podnětem. Vždy však v klidu a bez přehnaných emocí, jakkoliv je takové odhodlání s diagnózou OCD v případných chvílích náročné a zatěžující.
Koronavirová opatření, paradoxně ale velmi logicky a s čistou myslí (už jsme zase u té hygieny), můžete dokonce ke zlepšení svého stavu s OCD využít. Jsou totiž nastavena tak, aby zabránila tomu, co OCD klient považuje za jednu z nejvyšších, případně vůbec nejvyšší míru svého ohrožení určitým typem kontaminace. A to nastavena natolik kategorickým způsobem, aby byla odpovídající situaci – takzvaně dostačující. Pro obecné okolí jsou omezující a snad i otravné. Pro někoho, kdo je zvyklý mýt si ruce až do krve či trávit nespočet hodin pod sprchou, však v tomto případě mohou představovat naopak úlevu. Pokud by se vám tuto skutečnost podařilo zafixovat si v mysli, může představovat výrazné omezení mycích či očistných rituálů (techniku mytí v rámci epidemie nalezete v první části příspěvku OCD a koronavirus).
Dobrou službu jak nepropadat panickým stavům určitě učiní také relaxační či meditační techniky, které se zaměřují na soustředění a hlubší dechová cvičení.
V období vysoké stresové zátěže je velmi škodlivá jakákoliv míra konfrontace. Uchovejte si proto vůči okolí potřebnou dávku tolerance a osobní zodpovědnosti. Více než kdy jindy si připomínejte, že určitý typ věcí, které se vám nelíbí, nebudete moci ovlivnit. Za rozčilování však nestojí.
Vyhraďte si během dne pro sebe i své blízké čas na rutinní každodenní činnosti, jejichž stanovený program vám umožní podpořit pocit vyrovnanosti. Kromě práce by měly zahrnovat také zábavu a odpočinek. Prokládejte je přestávkami a myslete na věci, které vás baví.
Posilujte své vztahy a kontakty s přáteli, kteří vám mají co říct a nestěžují si. Sociální sítě využívejte za tím samým účelem a nenechte se vtáhnout do stresujících diskusí či názorových střetů (například na politická či katastrofická témata). Internet používejte k vyhledávání konkrétních a konstruktivních plánů do budoucna nebo k sebevzdělávání ve svém oboru (ideální a prokazatelně užitečné je studium cizích jazyků).
Myslete na budoucnost bez toho, že byste se nechali ovládat negativní perspektivou či pocitem úzkosti. Pocit nejistoty z budoucnosti je přirozený aspekt života, ale osobní disciplína vám vždy umožní jej ze sebe setřást. V průběhu úředních či vládních omezení pro váš běžný život se soustřeďte na své soukromí a jeho kontrolu. Pokud vám to vaše rodinné povinnosti umožní, zkuste se zamyslet nad tím, jak byste mohli mentálně i prakticky vyčistit svůj životní prostor – v takových případech se obvykle doporučuje zbavit se věcí, které nepotřebujete nebo si reorganizovat šatník. Neméně vhodné je však zamyslet se nad tím, jak se cítíte ve vztahu ke své životní náplni, pokusit se revidovat či přehodnotit záležitosti a situace, které vás omezují či limitují váš potenciál, a v této souvislosti se zaměřit třeba na tvůrčí projekty, které jste chtěli v minulosti zkusit či vytvořit.
V žádném případě ale nedramatizujte ani nezlehčujte svůj stav. Máte právo se cítit i špatně, ale při tomto rozpoložení nepodléhejte rezignaci. Pokud na vás přijdou slabé či ještě slabší chvíle, zastavte veškeré své konání a učte se pracovat jen čistě s intuicí. Je důležité naučit se rozpoznávat skutečné pocity ve vztahu k obavám, které jsou vyvolávány nepodloženými či nahodilými vjemy a informacemi. Začnou-li vás ovládat myšlenky, že byste mohli být postiženi koronavirem, v první fázi vždy praktikujte dostupná fyzioterapeutická či dechová cvičení jako je kombinace hlubokého dýchání s uvolňováním či napínáním svalstva.
Podržte si nebo vytvářejte nové zdravé návyky – pravidelné cvičení, čas na studium, správnou výživu, kvalitní spánek. Spánkový režim by měl být co nejpravidelnější. Pokud s ohledem na své pracovní činnosti nemůžete zachovat jeho přirozený rytmus, zkuste svůj vlastní standardizovat a každou noc i ráno uléhat a budit se v pevně daném časovém rámci.
Jakmile vám to počasí umožní, zkuste se dostat ven alespoň jednou denně. Delší procházky na čerstvém vzduchu posilují vaše mentální i fyzické rozpoložení stejně dobře a možná i lépe (podle fyzických dispozic), než kondiční či vytrvalostní běh. V případě, že patříte k rizikovým osobám nebo o takovouto osobu pečujete, využijte dostupných možností k pobytu mimo interiér nebo k načerpání čerstvého vzduchu – zahrada, zápraží, lavička v parku, pravidelně větrání domácnosti třeba jen skrze otevřené okno. Můžete-li se přepravovat na větší vzdálenosti, zkuste strávit alespoň jeden den z víkendového volna ve volné přírodě, nejlépe v lese nebo v horách.
Pokud se venku necítíte pohodlně či bezpečně, využijte kanál YouTube, kde naleznete řadu cvičebních či pohybových kurzů.
Dodávejte organismu dostatek tekutin a čerstvých potravin. Naučte se vařit něco nového a vydatného. Dobré, zdravé a pravidelné jídlo výrazně eliminuje stres i v souvislosti s postižením OCD. Pochopitelně se ale nepřejídejte – opět nezapomínejte na rovnováhu.
Samostatnou kapitolou nejedné terapie je i péče o naše přirozené smysly. Ta může pro každého zahrnovat velmi rozmanité aspekty. Následující příklady uvádíme jen jako čistě inspirativní:
Pro hmat: měkká deka nebo plyšová hračka (není nutné se omezovat jen na děti).
Pro chuť: oblíbené občerstvení nebo pití (místo colových či uměle slazených nápojů a levných potravin, jejichž složení je navíc pro klienty s OCD v některých případech problematické, upřednostňujte přírodní či ekologicky prověřené suroviny)
Pro zrak: oblíbené obrázky, fotografie, dokumentární cestopisy
Pro uši: vytvořte si seznamy – playlisty svých oblíbených skladeb.
Pro čich: řezané květiny, vonná svíčka, difuzér éterického oleje, oblíbený parfém.
Nebo pro vícesmyslové vnímání zkombinujte výše uvedené. Tento princip lze navíc spojit i s pohybovými aktivitami a meditačními technikami jako jsou třeba jóga a tanec. Obojí funguje v praxi velmi dobře.
Mnoho z toho, co dnes slyšíme a vidíme, je děsivé a znepokojivé. Může být proto užitečné hledat opak, stejně jako je tomu při léčbě OCD. Chcete-li zdvojnásobit dopad, sdílejte své pozitivní zážitky s rodinou nebo přáteli. Pokud budou upřímné, podpoříte se navzájem. Pouze se do nich nenuťte. Zpočátku je vhodné třeba s nimi jen experimentovat a postupně vysledovat, které z nich na vás působí nejlépe.
Řada výzkumů také prokázala, že od stresu a problémů spojených s ohrožením, obavou či stresem prokazatelně pomáhá dobrovolnická pomoc druhým. V případě psychické disfunkce je ale pochopitelně na místě zvážit všechna případná rizika tak, aby nepoškodila obě strany.
Aktuálně se může zdát, že ochranná opatření proti COVID-19 budou trvat déle, než bychom původně očekávali či si dokonce byli ochotni připustit. Stávající restrikce však představují především zákonnou prevenci, nikoliv zcela relevantní hodnocení faktické míry nebezpečnosti. V opačném případě by byla celá společnost zcela paralyzována. Při posuzování situace se proto zaměřujte na bezprostřední stav svého okolí, kolik lidí je kolem vás nakažených, intenzitu projevů onemocnění, poměr lehkých a vážných případů. Úřední a zdravotnické orgány skutečně nesmí nic podcenit. Jejich opatření ale nesouvisí s hypotetickými hrozbami a názory jednotlivců, kteří prostřednictvím médií zneužívají obecný stres veřejnosti podobně jako samotný Covid-19 handicap klientů s obsedantně kompulzivní poruchou.

OBSEDANTNĚ KOMPULZIVNÍ PORUCHA A OCD FORUM