Zde je třeba upozornit, že zdaleka ne všechny rituály je možno nazvat kompulzemi. Některá opakovaná jednání je třeba vykonat jako běžnou součást každodenního života. Těžko by někdo označil pravidelné čištění zubů za kompulzi. Jiné rituály jsou naopak příjemné a rádi se k nim vracíme. Jako třeba pravidelná relaxační koupel, kterou si chceme dopřát co možná nejčastěji. V tom je rozdíl mezi kompulzemi, které nám jsou všechno možné, jenom ne příjemné, ale máme nutkání je stále dokola dělat. Uvolnění přijde ne v jejich průběhu, ale po jejich vykonání.

JAKÉ JSOU NEJČASTĚJŠÍ TYPY OBSEDANTNĚ KOMPULZIVNÍ PORUCHY

• Nadměrný strach z nákazy/infekce/bakterií, ze špíny a nečistot. Sem patří jak skutečná špína, kterou vnímá i duševně zdravý člověk, jenom člověk trpící OCD na ni reaguje nadměrným strachem, ale také mentální špína. 
• Kontrolování – strach z opomenutí, které by ohrozilo je nebo jiné lidi a s tím spojená přehnaná odpovědnost za vlastní jednání, např. kontrolování, zda je vypnutý plyn, voda, zamčeno, ale i pracovní výkazy
• Opakování – „správná“ slova, „správná“ čísla nebo jejich kombinace nebo například fixování se „správné“ barvy. S tím může být také spojen naopak strach například z „nesprávných“ čísel a podobně.
• Katastrofické scénáře  – něco hrozného se stane, když neudělá kompulzi (rituál), například někoho přejede auto, někdo z jeho blízkých umře na rakovinu apod.)
• Dotykové a pohybové kompulze – dotýkání se předmětů určitým způsobem nebo pohybování se v prostoru určitým specifickým způsobem, vyhýbání se objektům jako například nešlápnout na spáru mezi dlaždičkami
• Neúměrná úzkost z používání pracích a čisticích prostředků, ale také aviváží, deodorantů a jiných aromatických přípravků, strach z ftalátů z nábytku. Především neúměrný strach z chemie, která je použita v těchto prostředcích.
• Shromažďování věcí – například novinových výstřižků a podobně
• Obsese religiózního (náboženského) charakteru
• Sexuální obsese – strach z perverze, homosexuality a podobných z pohledu člověka trpícího OCD nepřijatelných sexuálních představ a myšlenek
• Strach z ublížení ostatním nebo sobě
• Obsese bez zjevných kompulzí tvoří pouze zlomek případů OCD

CO VÁM OCD VEZME?

Čas
Obsesivní myšlenky a následné kompulze, aby člověk postižený OCD tyto myšlenky eliminoval, mohou zabrat značnou část dne. Pokud člověk trpí těžkou formou, může strávit až hodiny například mytím rukou, sprchováním nebo jinými úkony spojenými s rituály, které z jeho pohledu musí vykonat, aby překonal stupňující se úzkost. Mnohdy dělí čas mezi OCD a práci nebo školu. Na ostatní už moc času nezbývá.

Energii
Kupodivu většinou mají lidé, kteří trpí OCD, poměrně hodně energie. Mnozí zdraví jedinci by si jen stěží dokázali představit, že by něco takového museli vydržet. Ani tato energie ale není bezedná a mozek zpracovává stále nové a nové nutkavé představy, které je vyčerpávají psychicky, zatímco provádění úkonů vyčerpává fyzicky. Stát v koupelně hodiny ve sprše nebo se sklánět nad umyvadlem je vysilující. Lidé s OCD přesto nevidí jinu možnost, než rituál dokončit.

Sebevědomí
Člověk trpící OCD cítí, že s ním něco není v pořádku. Reaguje na podněty jinak, než jeho okolí a stále hlídá, aby nevznikla situace, která by přivodila obsesi. Uvědomuje si, že lidem nemůže říct: toho se nedotýkej, tohle nedělej nebo tohle nemůžu udělat já. Často se dostává do rozpaků, protože nemůže lidem racionálně vysvětlit, proč se tak chová. Cítí, že právě ono „proč“ je pro duševně zdravého jedince tak absurdní, že by nebylo pochopeno. Sebevědomí se utváří vlivem životních zkušeností a v životě člověka s OCD je plno nejistot a strachů. Není potom divu, že i nadaní jedinci jsou neustále zmítáni nejistotou a pochybnostmi o sobě.

Vnitřní klid a uspokojení
V dnešní uspěchané době je i pro duševně zdravého jedince obtížné najít duševní rovnováhu a klid. Pro člověka trpícího OCD je to o to obtížnější. Obavy, že obsese může přijít zrovna ve chvíli, kdy prožívá příjemné chvíle, znemožňuje plně si vychutnat období klidu. Převládá pocit nejistoty a vnitřního napětí bohužel i ve chvíli, kdy je zdánlivě „vše v pořádku“.

Pozitivní zpětnou vazbu ve škole a v práci
Téměř v každé školní třídě se najde otloukánek, který nějakým způsobem „nezapadá“. Buď je příliš introvertní a tichý, má fyzický handicap, je z pohledu ostatních hlupák nebo naopak šprt. Někdy stačí, že dělá něco jinak než ostatní, přestoupil z jiné třídy nebo se třeba přistěhoval a začal do třídy chodit později. Kdo zažil šikanu ve škole, ví, jak děti někdy dokáží být kruté a škodolibé. U dítěte s OCD si spolužáci brzy všimnou, že je odlišné. V kolektivu, kde se cítí nejistě a izolovaně, úzkost ještě narůstá a zvyšuje se četnost kompulzí. To vše má vliv na jeho soustředění, chuť učit se a navštěvovat školu. Obsedantně-kompulzivní porucha nemá žádnou spojitost s inteligencí dítěte, přesto může zcela zásadně ovlivnit jeho školní prospěch.

V dospělém věku OCD komplikuje vztahy na pracovišti i práci samotnou. Při mírnějších formách OCD si kolegové jenom pomyslí, že je to podivín. Objevují se ale příznaky, které nezůstanou bez povšimnutí. Hromadění nádobí, protože v kuchyňce před zraky ostatních nemůže umýt hrníček „tím správným“ způsobem, aby pro něj byl skutečně čistý. Opakované mytí rukou na toaletě, protože když někdo otevře dveře, naruší mu rituál a musí začít znovu. Pozdní příchody, protože před odchodem do práce je třeba si umýt ruce „tím správným způsobem“. Když ví, že má na kompulzi pouze vymezený čas, tenze narůstá a o to obtížnější je rituál dokončit. Mnohdy se stává, že na cestě do práce přichází nutkavé představy, že se něčeho dotkl a musí vrátit, aby rituál zopakoval. Nebo se stále znovu a znovu vrací, aby se ujistil, že jsou vypnuté všechny spotřebiče.

Na první pohled se lidé trpící OCD mohou jevit jako zcela odvedeni od svých povinností či reality, ale paradoxně bývají naopak velmi zodpovědní. Třebaže jsou v některých rešeršovaných textech na stránkách povrchních či bulvárních médií vykreslováni jako podivíni, i přes svůj handicap jsou schopni vynaložit velkou míru energie a pracovního nasazení, aby si plnili pracovní povinnosti a zároveň každodenně bojovali se svým postižením. Řada z nich dokonce patří k těm vůbec nejschopnějším zaměstnancům či velmi úspěšným a talentovaným umělcům. Jestliže je tedy na místě v tomto ohledu něco připomínat, pak hlavně to, co zdůrazňují profesionální psychologové a psychoterapeuti: Člověk s OCD není v žádném případě blázen.