Web zaměřený na obsedantně kompulzivní poruchu a OCD fórum

BUDIŽ SVĚTLO! A TY OCD ZMIZ!

Bez slunce se nedá žít. A na kvalitu lidského života má celou řadu pozitivních dopadů. Světlo, které nás díky němu obklopuje, možná dokáže ovlivnit i průběh diagnózy OCD. Tak alespoň soudí někteří diplomovaní výzkumníci.

Jak uvádí jejich nová odborná studie, u lidí žijících v oblastech s větším množstvím slunečního světla se zároveň ukazuje i menší výskyt obsedantně kompulzivní poruchy (OCD). Naopak život ve vyšších zeměpisných šířkách, kde je méně slunečního světla, může mít podle nového výzkumu Binghamtonské univerzity ve státě New York za následek vyšší výskyt této duševní poruchy.

„Výsledky tohoto projektu jsou více než zajímavé, protože poskytují další důkazy pro nový způsob uvažování o OCD,“ uvedla Meredith Colesová, profesorka psychologie na Binghamtonské univerzitě. „Konkrétně ukazují, že život v oblastech s větším množstvím slunečního světla souvisí také s nižší mírou OCD.“

Aby mohla profesorka Colesová a její výzkumný tým shromáždit údaje pro tuto studii, prostudovali mnoho článků, které se zabývaly mírou výskytu OCD v určitých místech, a poté zaznamenali zeměpisné šířky jednotlivých lokalit.

Neurovědecká studie vychází z poznatku, kdy mnoho jedinců s obsedantně kompulzivní poruchou (OCD) uvádí, že mají potíže usnout dříve a naopak usínají později, než si přáli. Často se pak stává, že si výrazně přispí, aby si tento ztracený spánek vynahradili, čímž si osvojí časově posunutý režim spánku a bdění. To může odrážet nesoulad mezi cyklem spánku a bdění a přirozeným cyklem světlo-tma. Opožděné usínání souvisí s narušením kognitivních procesů, nárůstem opakovaného negativního myšlení a příznaky OCD. Uvedený nesoulad je častější ve vyšších zeměpisných šířkách, tedy v oblastech, kde je snížená expozice slunečního svitu, která u lidí žijících v těchto lokalitách zvyšuje riziko vzniku a zhoršení příznaků OCD.

 „Tento opožděný režim spánku a bdění může snižovat vystavení se efektu ranního světla, a tím potenciálně přispívat k nesouladu mezi naší vnitřní biologií a vnějším cyklem světla a tmy,“ tvrdí profesorka Colesová.

V tomto směru je nicméně ještě vhodné uvést její slova do souvislosti. Je to právě ranní světlo, které je pro lidský organismus nezbytné, aby si udrželo zdravý rytmus. To dokladuje pro změnu i výzkum na italských pacientech s depresí. Lépe z nich se léčili ti, co měli okna na východ než na západ. Velmi zajímavě o tomto odborném fenoménu hovořila i český fyzioložka, biochemička a bývalá předsedkyně Akademie věd Hellena Illnerová. Ta se za tímto účelem zasazovala rovněž o zrušení letního času, abychom na jaře nevstávali do tmy.

„Při nedostatku světa, mají lidé tendenci se zpožďovat, zatímco svítání je naopak nejdůležitějším pevným bodem životního rytmu,“ uvedla.

V tomto ohledu ji na základě studie svého týmu, dává za pravdu i profesorka Colesová: „Lidé, kteří žijí v oblastech s menším množstvím slunečního světla, proto mohou mít méně příležitostí k synchronizaci svých biologických hodin, což může vést ke zvýšenému výskytu příznaků OCD.“

I když je ještě příliš brzy na to, aby se na základě těchto nových informací zaváděly konkrétní léčebné plány, již se připravují další studie, které budou testovat různé léčebné metody zaměřené na poruchy spánku a biologického rytmu.

„Nejprve se opakovaně v průběhu času musíme zabývat vztahy mezi načasováním spánku a příznaky OCD, abychom následně mohli začít uvažovat o příčinných souvislostech,“ přiblížila celý proces profesorka Colesová. „Dalším krokem je hodnocení biologických rytmů tím, že měříme hladinu melatoninu a necháváme lidi nosit hodinky, které sledují jejich aktivity a období odpočinku. A konečně provádíme výzkum, abychom lépe pochopili, jak spolu souvisí načasování spánku a OCD.“

Tým vědců navíc doufá, že další studie zkoumající ať již faktický význam či jen pozitivní vliv ranního světla, by mohla pomoci vyvinout nová doporučení pro léčbu, která by byla prospěšná a mohla by výrazně pomoci i při léčbě OCD.

 

NEUROVĚDECKÁ STUDIE – Prevalence obsedantně kompulzivní poruchy roste s nadmořskou šířkou

Prevalence je jeden ze základních ukazatelů v epidemiologii. Označuje podíl počtu jedinců trpících danou nemocí k počtu všech jedinců ve sledované populaci. Je vztažena k určitému časovému okamžiku (momentu) a obvykle se vyjadřuje v procentech. V našem případě vyjadřuje poměr počtu všech existujících případů onemocnění k počtu obyvatel v určené lokalitě ve sledovaném časovém období.

Mnoho jedinců s obsedantně kompulzivní poruchou (OCD) uvádí, že mají potíže usnout později, než by si přáli. To může odrážet nesoulad mezi cyklem spánku a bdění a přirozeným cyklem světlo-tma. Opožděné usínání souvisí s narušením kognitivních procesů, nárůstem opakovaného negativního myšlení a příznaky OCD. Nesoulad je častější ve vyšších zeměpisných šířkách.

Původní předpoklad v rámci výzkumu odhadoval, že prevalence OCD bude pozitivně korelovat se zeměpisnou šířkou.

Systematický přehled literatury identifikoval recenzované publikace s odhady prevalence OCD v obecné populaci. Bylo identifikováno 24 odhadů celoživotní prevalence OCD, které ukázaly, že prevalence OCD významně pozitivně koreluje se zeměpisnou šířkou. Ostatní potenciální alternativní individuální, komunitní a studijní specifické faktory nebyly s prevalencí OCD významně korelovány.

Výsledky této studie tedy podporují vztah mezi zeměpisnou šířkou a OCD a naznačují potenciální specifičnost vztahu k OCD například oproti jiným faktorům souvisejícím s obavami o duševní. Tato zjištění jsou v souladu s nedávnými výsledky, které naznačují, že načasování spánku může být u OCD důležité. Budoucí práce v této oblasti je tedy opodstatněná.

Připravila: Romana Kršňáková

Zdroj: Meredith Coles – Binghamton University, Binghamton Institute of Research, s. r. o. NeuroscienceNews.com

SDÍLET:
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Vložené zpětné vazby
Zobrazit všechny komentáře
Prelož web do slovenčiny »
Omlouváme se, ale tento fragment nelze kopírovat
0
Přejete-li si, pak tento článek můžete komentovatx
()
x