OBSEDANTNĚ KOMPULZIVNÍ PORUCHA A OCD FORUM

Pro určitou část OCD klientů je koronavirová doba jednoznačně silně zatěžující. Zdravotnické organizace na ně už ve svých opatřeních nemyslí a upřímně ani nemohou. To však ještě nemusí znamenat, že by se lidé postižení typem hygienické obsese ocitli v bezvýchodné situaci.

Krize v souvislosti s Covidem-19 určitě představuje velký problém pro ty, jejichž příznaky OCD souvisí s rizikem kontaminace nebo zdravotní nákazy. Například pokyny jak zastavit šíření viru pomocí hygienických opatření, mohou u některých vést k extrémům. I když jsou vydané pokyny zdravotnických úřadů a ministerstev zcela konkrétní, někteří OCD klienti mají snahu dovádět je k extrémům. Na základě svého typického přesvědčení, že více či ještě důkladněji musí být lepší. Zejména, pokud se jich zmocní pocity úzkosti či nejistoty. Všeobecně lze předpokládat, že s koronavirovou nákazou budou svádět problematický boj ještě daleko intenzivněji, než je tomu obvykle.

Strach před COVIDEM-19 nepochybně může OCD řadu z nich paralyzovat. Jednak obavou ze samotné nákazy nebo představou, že by jím někoho, zejména z okruhu svých blízkých, sami nakazili.

Podle Nathaniela Van Kirka, psychologa a předního specialisty na OCD z McLean OCD institutu při Harvardově univerzitě, však nakonec nemusí být tato úvaha a zejména její okolnosti zcela jednoznačné. Na základě nedávných diskusí s pacienty je přesvědčen, že způsoby, jak jedinci s OCD zacházejí s pandemií, závisí na povaze jejich stavu.

„U některých to může zhoršit jejich příznaky, zvláště pokud jsou v souladu s kontaminací nebo onemocněním či strachem z odpovědnosti za škodu způsobenou ostatním potenciálním přenosem viru na někoho jiného. Jiní však nezaznamenávají vůbec žádnou změnu. Mluvil jsem s mnoha lidmi s OCD, kteří řekli, že COVID-19 je zase tak neohrožuje.“

Van Kirk upozorňuje především na skutečnost, že pocity nejistoty a očekávaného strachu nejsou pro ty, kteří trpí obsedantně kompulzivní poruchou, nové. Podle něho už mají jakýsi základ, aby se s touto nejistotou mohli vyrovnat a paradoxně možná ještě lépe, než jejich okolí. Zvláště pokud se věnují OCD nebo ji absolvovali, protože ji praktikují den co den.

Jeho slova potvrzuje i konkrétní příklad Elizabeth McIngvaleové, Van Kirkovy kolegyně a ředitelky McLean OCD institutu, které OCD diagnostikovali již ve 12 letech. Každý týden podstupuje terapii, s níž se léta snažila osvobodit od extrémní hygieny v podobě až osmihodinového sprchování a mytí rukou do krve.

„Pandémie byla obecně novou zkušeností pro všechny, ale s ní související pocit úzkosti a nepohodlí pro mě už nebyl nový. Stal se jen úsekem mého života, v němž jsem se mohla utvrdit ve svém pokroku v léčbě. Pacienti s OCD jsou odolní. A sama jsem zažila mnoho z nich, kteří díky své terapii byli schopni i takovouto situaci zvládnout opravdu dobře a ještě podpořit svými zkušenostmi ostatní.“

Na rozdíl od domácích sdělovacích prostředků a institucí, v zámoří již od počátku vypuknutí koronaviru, varovali odborníci a média před rostoucí krizí duševního zdraví obecně. Neboť pandemie změnila životy všem bez výjimky. Certifikovaný výzkum potvrdil, že stres z koronaviru negativně ovlivnil duševní zdraví přibližně 4 z 10 dospělých respondentů.

Lidé s OCD čelili ještě obtížnější bitvě včetně stavu odlišit obavy vyvolané jejich podmínkami od obecných obav sdílených veřejností o COVID-19. Třeba tak, jak dokumentuje případ klientky jménem Carli, která požádala o anonymitu s ohledem na případnou stigmatizaci ze strany svého profesního okolí. Pandemie koronaviru ji zastihla jako toho, kdo se bojí i přepravy výtahem v budově, kde bydlí a tak neopouští svůj byt. Rozlišit své nutkavé představy od vhodného postupu, jak se bránit před koronavirem, ji současně nutí neustále se o správnosti svých kroků přesvědčovat u okolí.

„Nutkání v mé hlavě se rozhodně zhoršilo, ale co se týče nošení roušky, nakládání s potravinami, nakupování, pak je opravdu těžké odhadnout, co je normální reakce a co je má OCD. Pokud s někým hovořím, pokládám stále ty stejné otázky: Děláš tohle, nebo to děláš jinak…?“ svěřuje se tato třiačtyřicetiletá žena z New Jersey.

Podle odborníků však nemálo klientů s OCD skutečně získali jednu výhodu. Ti, kteří podstoupili úspěšnou léčbu, mají často zvýšené schopnosti akceptovat nejistotu pandemie. Jak dokonce tvrdí Katharine Phillipsová, psychiatrička a profesorka z lékařského akademického centra Presbyterian Hospital a lékařské fakulty Weill Cornell Medicine v New Yorku, je možné, že pacienti, kteří mají důsledně dobrou léčbu OCD, jsou před stresem z COVID-19 relativně dobře chráněni: „Ať už se jedná o nadměrné obavy z viru, nadměrné obavy z možných dopadů na virus, ať už jde o finanční dopady – dobrá léčba chrání před relapsem u těchto pacientů.“

Nemalý problém pro klienty s OCD, však pramení z nepřetržitého proudu zpráv a informací o pandemii, kterou navíc některá a nejen bulvární média posunují za hranici objektivity. Jeden negativní či vyhrocený příběh nebo palcový titulek může vyvolat paniku i u zdravého jedince. Je-li postižen OCD, pak prožívá nával obvyklé extrémní úzkostí a velmi zúženého, tzv. tunelového vnímání problému. 

„Takový okamžik je pro někoho, kdo žije s OCD velmi nevděčný, protože v jeho důsledku není schopen přijmout, že se může soustředit pouze na základní část hygienických pokynů a zbytek ignorovat. Je to současně i příklad toho, jak se vyvíjejí jeho rituály, s nimiž se snaží zbavit nejistoty a úzkosti,“ vysvětluje Van Kirk.

Při řešení tohoto problému proto své klienty s OCD jednoznačně nabádá zaměřit se vždy jen na důvěryhodné a oficiální zdroje informací. A to nejlépe tak, aby ke své úlevě pochopili, že zavedená pravidla a pokyny jsou platná i pro ně a již tak dostatečně striktní.

„Pokud tato pravidla upřednostníme před mediálním chaosem, znovuobnovíme také naši rovnováhu i perspektivu. A zbavíme se úzkosti. Vždy zde bude přítomna určitá nejistota, již musíme akceptovat, abychom se orientovali v našem každodenním životě a zároveň dodržovali osvědčené postupy.“

V tomto ohledu je proto velmi důležité si uvědomit, že naprosto „dokonale“ se před touto infekcí zatím nikdo chránit nemůže. A rovněž od obsesivních jedinců neboli od vás, pokud mezi ně patříte, to nikdo ani neočekává. Je proto nezbytné opětovně zdůrazňovat, že jakýkoliv obsesivně perfekcionistický přístup či v případě OCD obvyklý extrém hygienické očisty, je v tomto případě – v tomto procesu, již sám o sobě bohatě zastoupen.