OCDNET.cz

JAK ZVLÁDNOUT OCD? MUSÍTE POCHOPIT JAK FUNGUJE

Obsedantně kompulzivní porucha je svízelná a nadto silně matoucí zkušenost. Abyste se mohli pokusit OCD překonat a tím i porazit, potřebujete mít především jasnou představu o tom, jak funguje. Opakujícími se myšlenkami a únikovými rituály trýzní milióny lidí na celém světě, ale možná i vás. A to proto, že je mistrem děsuplných pochybností na té nejvyšší úrovni.

Mohli bychom dokonce užít metafory, že OCD je jakýsi patologický, škodolibě se tvářící tyran, který nás podobně jako hysterický člověk, velmi naléhavě přesvědčuje o něčem, co není pravda, a co nás vždy poškodí, pokud tomuto hlasu uvěříme. Máte-li se OCD tedy jako takovémuto tyranovi postavit, pak to samozřejmě vyžaduje jisté úsilí při práci a pocitech v souvislosti s vlastní nejistotou a pochybnostmi.

Americký klinický psycholog, ale také velmi úspěšný terapeut, autor a profesor Dave Carbonell, který se specializuje na léčbu úzkostných poruch, zdůrazňuje: „Podobně jako všechny úzkostné poruchy, také OCD vás ve skutečnosti prachsprostě podvádí. Chcete-li tuto poruchu překonat, musíte tento podvod odhalit. Uvědomit si, že je to trik a pochopit jak funguje.“

V dané souvislosti nás profesor současně instruuje, v čem přesně tento trik spočívá:

Zažíváte pochybnosti, ale už dopředu je vnímáte a reagujete na ně jako by to bylo faktické nebezpečí. Mnozí z vás navíc dobře vědí, jak se tato situace jeví ve skutečnosti. Konkrétně se tedy střetáváte nebo si připouštíte myšlenkou, hrozící problémem katastrofických rozměrů. Například:

  • Co když nechám zapnutou rychlovarnou konvici a způsobím požár?
  • Co když jsem si dostatečně neumyl ruce a chytím nějaké infekční onemocnění?
  • Co když přinesu domů nějaké bakterie, čímž ohrozím svou rodinu?
  • Co mi brání vzít tamten řezbářský nůž a bodnout mého manžela?
  • Co když mě při odběru krve napíchla jehla infikovaná HIV?
  • Co když jsem na minulé křižovatce přejel chodce a nevšiml jsem si toho?

 

Toto jsou obecné obsedantní myšlenky. Přirozeně je chcete ze sebe setřást, abyste se ujistili, že je vše v pořádku. A pochopitelně to zkusíte a zkoušíte. Okamžitě, bez prodlevy, znovu a znovu se snažíte uvést vše do pořádku. Sami přitom víte a je vám jako obvykle jasné, že vaše myšlenky jsou očividně přehnané. Vlastně doslova a do písmene hloupé. Ale ani to nic nemění na vašem přesvědčení, že se jich musíte zbavit. A také se o to hned v zárodku snažíte. Opakovaně. Jednou a podruhé i potřetí či nespočetněkrát, pokud to v předcházejících pokusech nevyjde. Je nezbytné, abyste se jak to jen jde, utvrdili v tom, že už tu s vámi nejsou. Ano, i když jste problémy, jimiž tyto myšlenky hrozí, nikdy před tím nezažili, beztak musíte mít tu paradoxní jistotu, že k nim nedojde ani v budoucnu…

Nakonec tedy dospějete tam jako obvykle. Na konci svého úsilí už s myšlenkou zacházíte tak, jako kdyby to byla smrtelná hrozba. Šílený a vzteklý pes, který musí být utracen nebo alespoň natrvalo uzavřen do železného kotce. Pouštíte se do boje se svými myšlenkami.

A prohrajete. Pardon… Protože boj s myšlenkami je už dopředu vždy ztracený. Určitě to také dobře znáte. Když se vědomě rozhodnete – a to opravdu zcela kategoricky – nemyslet, no třeba… na Elvise Presleyho, pak vaše hlava bude v jedinou vteřinu zaplavena všemi jeho kostýmy a návdavkem i dvojníky.  To je ale právě ten model, který je zapotřebí změnit, chystáte-li se překonat OCD.

Někteří lidé bojují se svou OCD, aniž by se jejich chování nějak zásadně měnilo navenek. Ti jsou postižení myšlenkou, že by mohli ublížit někomu ze svých blízkých nebo blízkého okolí. Bojují s ní povšechně jen ve své hlavě, avšak o to více je tato představa trýzní, pokud se snaží dojít klidu nebo tyto nutkavé tendence vytěsnit. V takové chvíli skutečně nedokážou myslet na nic jiného. A pro tyto své projevy je terapeuti označují jako čistě obsesivní či obsedantní typy.

Jiní už ale neváhají podniknout konkrétní kroky, aby se těchto myšlenek zbavili. Třeba tak, že se vědomě začnou vyhýbat místům, kde se nacházejí zbraně či ostré předměty. Osoby, které se pro změnu obávají, že by mohli způsobit nějakou nehodu jako je dejme tomu požár, zase opakovaně kontrolují elektrospotřebiče, aby se ujistili, že jsou vypnuté, i když je třeba vůbec nepoužívají. Pro jejich konání se z psychoterapeutického hlediska vžilo označení rituály či také kompulze.

Oba případy mají ale jedno společné – přestat myslet na nepříjemnou myšlenku. Rituály či takzvané kompulze jsou prováděny s tím samým účelem. Utnout sice neviditelnou, ale tím více stresující hádku s vaší provokující a zpanikařenou myslí. Tak či onak to ale obsedantní myšlenky činí jen o to intenzivnější a trvalejší. A úsilí se jich zbavit přetrvává. Pokud se tedy chystáte překonat OCD, pak zase a znova je nutné podtrhnout – musíte tento vzorec změnit.

Ani odborná obec si stále ještě není jistá a tedy neví, proč někteří lidé OCD trpí a jiní nikoliv. Nicméně je zřejmé, že v této souvislosti se jedná pravděpodobně o nějakou formu biologické nebo genetické predispozice. A to je velmi užitečné vědět! Lidé s OCD se totiž v důsledku svého psychického handicapu často cítí provinile. OCD ale skutečně nedostanete, když uděláte něco špatně. Ano, je vaším problémem, ale nenechte se zmást tím nebo si dokonce vsugerovat, že souvisí s nějakou vaší chybou či nedostatečností. Ostatně trpí jí i spousta slavných a úspěšných lidí.

Přítomnost úzkostlivých a silně rozrušujících nebo odporných myšlenek není tím, čím by vás OCD měla odlišovat či dokonce ponižovat před ostatními. Odborné studie naznačují, že obsedantní myšlenky na OCD jsou ve skutečnosti velmi běžné i mezi lidmi bez této či jakékoliv jiné úzkostné poruchy. To, co mezi těmito dvěma skupinami vytváří jistou disproporci, tedy ten navenek viditelný rozdíl, není přítomnost nebo nepřítomnost zmíněných myšlenek. Charakteristickým znakem OCD je pouze svár s našimi myšlenkami. Ten činí tento nikdy nekončící boj vytrvalejší a chroničtější. A tak je tedy opět na místě zdůraznit: Chcete-li překonat OCD, musíte dosáhnout pasivního odporu. Tak trochu jako Gandhí, když z Indie vyháněl britské kolonizátory. Zkrátka tento násilný boj opustit a naopak dát najevo, že je vám vlastně takříkajíc jedno jak dlouho, hrubě a s jak velkou intenzitou vám obsesivní myšlenka míní vyhrožovat.

Více, než cokoliv jiného si musíte připomínat a klást na to veškerý svůj důraz a respekt, že OCD je úzkostná porucha, nikoli porucha katastrofická. K tomu, abyste se jí postavili a mohli úspěšně vzdorovat, proto musíte pracovat s úzkostí myšlenek, ale nikoli s hrozbami, které vytvářejí.

Nestavte se proti katastrofám zobrazeným ve vašich myšlenkách. Poperte se výhradně se svými myšlenkami a dopodrobna si promyslete, jak se jim můžete postavit s vědomím, že obsesivní myšlenky nestojí ve skutečnosti ani za tu pověstnou zlámanou grešli.

OCD je o úzkosti. Na konkrétním obsahu myšlenek – ať už jde o náhodný požár, strach, že byste mohli násilným jednáním zranit milovaného člověka, nechtěné těhotenství nebo vážná nemoc – na ničem z toho v souvislosti s obsesí nesejde. Všechny tyto myšlenky jsou příznaky úzkosti, stejně jako fyzické příznaky panického záchvatu – srdeční arytmie, pocení, zrychlené dýchání, či pocit tzv. gumových či vratkých nohou. Proto také ritualizace obsedantního chování (neboli zastavení myšlenek či jejich snížení rituálem / kompulzí) není jediný způsob, jak snížit úzkost. Jistěže na počátku se zdá být tím nejrychlejším a nejúčinnějším nástrojem, zejména pokud vás nějaká konkrétní myšlenka opravdu hodně rozrušila. Ovšem kromě toho, že sami víte, kolik energie vás ochranné rituály stojí a o kolik času vás okrádají, proč byste se měli nutit do něčeho, co je ve skutečnosti také jen důsledkem pouhé imaginace?

Cesta k uzdravení tedy zahrnuje provádění takových změn ve vašem každodenním chování, které vám umožní obsedantní myšlenky takříkajíc přijmout, nikoli se jimi nechat k něčemu nutit. Čím méně s nimi budete bojovat, tím lépe vám to půjde. Pracujte s tím, že nemusíte přijímat jejich katastrofické předpovědi – pouze skutečnost, že tyto myšlenky zkrátka máte.

To je pochopitelně snadné říci, ale těžší udělat. Neboť i když je OCD léčitelný problém, v kontextu obecných, pracovních či rodinných povinností, představuje tvrdou práci a další psychické vypětí. Proto i Dave Carbonell zastává v první fázi obvyklý proces té nejdostupnější léčby a podpory.

I v případě, že máte pouze mírné příznaky a jste odhodláni překonat OCD bez pomoci druhé strany, přesto byste se měli s profesionálním terapeutem poradit. Pouze psycholog nebo psychiatr profesionál může totiž přesně definovat či stanovit vaši diagnózu, což je ten nejdůležitější aspekt pro úspěch samotné léčby. Navíc vám může určit vhodného terapeuta, pokud byste se v budoucnu rozhodli, že byste nakonec přeci jen chtěli pracovat pod odborným vedením.

A jakého profesionála byste si za tímto účelem měli najít? Rozhodně doporučujeme psychologa či terapeuta, který je vyškolen v kognitivně-behaviorálních metodách tzv. „prevence expozice a reakce“. Tyto metody vám pomohou zažít úzkostné myšlenky, aniž byste se uchýlili k rituálům, a dát jim čas, aby ustoupily přirozenou cestu. Uznáváme, že najít dobrého profesionála nemusí být vždy snadné a pro někoho, bohužel, ani ekonomicky schůdné. Mnoho kvalitních terapeutů má soukromou praxi, na níž jen příspěvek ze zdravotního pojištění často nestačí. Při výběru dobrého terapeuta byste však měli vždy sledovat principy, které na OCDNET.cz naleznete zde konkrétně na stránce „Co mám dělat, jestliže se u mě projevuje OCD…“

Léčbu OCD samozřejmě ovlivňují i vhodná psychofarmaka – léky proti úzkostným poruchám, které vám mohou, ale také nemusí prospět. Rozhodnutí přistoupit k medikaci léky závisí do značné míry na vašich osobních preferencích, závažnosti vašich příznaků a dostupnosti jiné formy pomoci.

Psychiatr vám jako léčebnou metodu téměř vždy nabídne léky. Pokud předem víte, že to je to, co chcete, začněte s psychiatrem. Pokud však chcete nejprve vyzkoušet jiné než léčebné metody, navštivte nejprve terapeuta s kognitivně behaviorální praxí, který se nezdráhá vám naslouchat a je ochoten hledat alternativy, pokud by vám některé z terapií byly vyloženě nepříjemné, potažmo jste se na ně ještě mentálně necítili.

Klíčem k vašemu pokroku při léčbě OCD je nepochybně porozumění svému problému a dostupným léčebným metodám. Ne nadarmo se říká, že dobře informovaný pacient je základem úspěšné léčby. Snažte se proto v dané oblasti sebevzdělávat, i když to někdy bude na úkor vašeho pohodlí nebo volného času. S kvalitními informacemi ho navíc dříve či později ušetříte daleko víc. A především se vyvarujete jakékoliv manipulace ze strany svého okolí.

Při používání internetu buďte ostražití. Existuje mnoho webových stránek, kde si lidé svěřují a vyměňují zkušenosti s OCD, což pro vaše první kroky může působit zpočátku podnětně, ale také vás od léčby zcela odradit. A to proto, že tyto diskuse obsahují i velké množství negativních pocitů a zoufalého volání o pomoc, jež často zůstává bez odezvy. A pochopitelně, tak jako v jiných oblastech, určitě můžete při svém hledání narazit i na řadu podvodníků, kteří se vám budou snažit prodat falešnou naději za nefalšovanou cenu. V tomto ohledu je současně vhodné brát na zřetel i skutečnost, že ani odborný diplom nemusí být zárukou spolehlivé léčby. Tak jako ve všech oborech i mezi profesionály nalezneme velké rozdíly jak po stránce jejich zkušeností a přístupu ke klientovi, tak ceny za jejich služby. Určitě to znáte, třeba pokud jde o stomatologický zákrok.

Na základě svých dlouholetých zkušeností a úspěšné publikační činnosti, proto doktor Carbonell sleduje tři klíčové pokyny, jakým směrem by mělo cílit vaše úsilí při překonávání OCD.

Zaujměte jasný postoj ke svým myšlenkám. Nikoliv k jejich zdánlivě zjevnému významu, ale jen čistě ke skutečnosti, že jimi trpíte či ještě lépe řečeno je prostě máte. Jediným skutečným významem obsedantních myšlenek totiž je, že jste pod jejich vlivem ve stresu, což už ale dopředu sami dobře víte.

Vaše odborná léčba či sebeléčba by měla klást důraz na odložení či zpočátku třeba jen oddalování rituálů a stavění se na odpor vlastní mysli. Paradoxem je, že mezi obsedantní myšlenky vždy patří i ty, které vás nutí, abyste se své obsedantní myšlenky ihned zbavili, jinak vás bude trápit donekonečna. Ale ukazuje se zcela zjevně, že tak to není. Jestliže se vám tedy podaří či jinými slovy se jimi nenecháte vytrhovat ze svých běžných denních či volnočasových činností, aniž byste se je snažili nějak násilně ukončit, pak vás naopak budou trápit čím dál méně.

Jednou z nejužitečnějších věcí v rámci snahy o vaše postupné zotavení je nácvik nejlépe pravidelného vystavování se obsedantním myšlenkám. Ideálně buď formou psaných textů, které si čtete, nebo poslechem zvukových nahrávek případně prostřednictvím dalších rutinních činností s vjemy a podněty, jež vyvolávají vaše obsedantní myšlenky.

Případné otázky k tématu je možné rozebrat i na fóru OCDNET.cz. Za redakci rozhodně držíme palce.

S využitím odborných materiálů z praxe Dr. Dave Carbonella, PhD.

Zpracoval: Ivan Šiler

Prelož web do slovenčiny »

Omlouváme se, ale tento fragment nelze kopírovat

0
Přejete-li si, pak tento článek můžete komentovatx